Pochod pro život 2017

Stejně jako loni, tak i letos jsem se rozhodl podpořit svoji účastí Národní pochod pro život. Počasí ovšem moc nepřálo, ale ke konci pochodu se začalo velmi zlepšovat. Šel jsem na řeckokatolickou Mši svatou do katedrály sv. Klimenta. Pamatuji si, jak otec biskup Ladislav Hučko v kázání říkal, že děti, které byly potraceny, mohly plnit Boží vůli, ale jejich matky jim to neumožnily.  Po Mši svaté následovaly nějaká modlitby ve staroslověnštině a pak jsem se vydal na oběd. Dorazil jsem na Klárov, kde jsem potkal nějaké známé a vzal si do ruky bílý kříž. Když jsem se odebral na konec parčíku, potkal jsem se s mužem, se kterým jsem se seznámil na řeckokatolické Mši svaté ke cti sv. Ludmily na Tetíně. Podal mi ruku a řekl mi: „Pojďte s námi, půjdeme jako poslední.“ Prohodili jsme mezi sebou pár slov a mezitím na jeho výzvu reagovali další. Byli mezi námi lidé praktikující tridentskou litrugii a také ti, kteří mají konzervativní názory, odmítají osobu papeže Františka a volají po návratu obrácení kněze čelem k Bohu. Já jsem dostal transparent s anglickým nápisem, který znamená: Papeži Františku, uč pravdu nebo odstup, na druhé straně byl nápis EU=antilife. Šli jsme jako poslední v průvodu a na Mánesově mostě jsme začali modlitbou latinského růžence. Také jsme zpívali „lurdské“ Ave Maria. Na Národní třídě jsme se pomodlili litanie ke všem svatým v latině. U obchodního domu Máj mi paní Milena, se kterou jsem se dal do řeči, nabídla tykání. Shodli jsme se na nešvarech při liturgii, nevhodném vystupování papeže Františka (jedná se především o encykliku Amoris laetitia, kde není jasné, co se může a co ne), jeho dopise od čtyř kardinálů, na který neodpověděl a také výzvě Roberta kardinála Saraha, aby se do liturgie vrátilo posvátno. Na závěru pochodu na Václavském náměstí zazněl svatováclavský chorál. Pak zazněla státní hymna, což většinu členů naší skupiny pohoršilo a její vedoucí nám po dokončení rozdal texty s hymnou Rakouska-Uherska. Jak dozněla druhá sloka, nějaká paní zdrbala vedoucího naší skupiny, že rušíme. Pustili se do sebe. Pak už jsem se s Milenou rozloučil a šel domů. Doufám, že příští rok zase půjdu s touto skupinou.

Jak prožívám Vánoce jako katolický asperger?

Ve svém dětství jsem se Vánoc nikdy nemohl dočkat a těšil se na dárky. Když jsem v 18 letech znovu uvěřil, těšil jsem se, jak budu ministrovat na Mši svaté. Tak tomu bylo ještě před pár roky, kdy jsem se opravdu těšil, že si budeme připomínat příchod Pána Ježíše na Zemi. Těšil jsem se na Mše svaté, dárky a ač to bude znít neuvěřitelně, tak i na návštěvy jedné rodiny o Božím hodu, kde mám dobrého kamaráda. Jeden rok navštívili oni nás, druhý rok zase my je. Tak tomu bylo ještě donedávna. Jenomže – z rodiny se všichni povdávaly a kamarád se oženil, takže již tyto návštěvy se nekonají a nemáme za ně žádnou náhradu. Nebaví mě, když na Boží hod sedíme u stolu sami a někdy mám pocit, že tam ostatní z rodiny řeší nesmysly. Proto odcházím na Mši svatou do kostela sv. Ducha v Trnové blízko Prahy, kde není žádný ministrant a tuto funkci vykonávám já. Nyní vzpomínám na Vánoce mého dětství - návštěvy známých, kteří k nám vodili své děti a já si s nimi hrál a dobu, kdy jsem se těšil na dárky. Teď jsem si dokonce některé dárky kupoval sám, protože se jednalo o odborné věci, kterým rodiče nerozumí, takže vím, co dostanu. Ač bydlím u rodičů, už teď vidím, jak se budu na Vánoce cítit sám. Mám radši Velikonoce, kdy vypomáhám s ministrováním ve farnosti, kde chybí dospělí ministranti. Kdyby v želivském klášteře pořádali i letos vánoční pobyt, určitě bych tam jel, i když bych nebyl doma na Štědrý večer.

Zubrnice

Nedaleko Ústí nad Labem se nachází malebná obec Zubrnice, která je zároveň skanzenem. Většina staveb jsou původní, avšak některé jsou přeneseny z jiných obcí. Přijedeme-li do Zubrnic historickým vlakem z Ústí nad Labem-Střekova, odbočíme ve Velkém Březně a pak stoupáme nahoru do kopce, kde již vidíme věž zubrnického kostela. Venkovské nádraží, kde vystoupíme, je samotnou součástí skanzenu. Budova je z roku 1890 a vedlejší skladiště skrývá historické drezíny a malé povídání o jejich vývoji. V samotné budově je model stanice Lovečkovice, která je na pokračování zrušené trati za Zubrnicemi a také historické jízdenky. Na konci trati stojí řada vagónů, většinou v mírně vrakovitém stavu a také nepojízdná motorová lokomotiva T201.901 francouzského původu. Dříve tato lokomotiva sloužila za první světové války, po válce přešla jako kořist do Československa a sloužila na posunu v cukrovaru. V některých vagónech je expozice o železničních zařízeních a historii tratě Velké Březno – Zubrnice – Lovečkovice – Úštěk/Vernéřovice. Součástí nádraží jsou i typické záchody venkovských nádraží. Další zajímavostí je elektrotechnické muzeum, které spatříme cestou na náves. Hned nad ním se nachází usedlost z obce Loubí. V tomto domě je pokladna, kde si můžete koupit vstupenku na komentovanou prohlídku. Poté si sami můžete dům projít. Je poměrně rozlehlý, protože patřil chmelařům, kteří potřebovali na sušení chmele rozlehlé prostory. Součástí domu jsou pavlače. Uvnitř se nachází expozice o provaznictví a tkadlectví. Naproti domu se nachází špýchar. Poté zajdete do původní polodřevěné zemědělské usedlosti. Naproti stojí výměnek. Za budovami najdeme sušárnu ovoce, která se dosud používá ke svému účelu. Na náměstí si všimneme barokní dřevěné studny ze Střížovic. Studna samotná se stala součástí loga skanzenu. Poté vede trasa do kostela sv. Maří Magdalény. Tento kostel společně s původní usedlostí byly ohroženy v 70. letech 20. století zbořením, k čemuž naštěstí nedošlo. Uvnitř kostela jsou odkryty zbytky původních gotických maleb. V zadní části kostela na panelu si můžeme přečíst historii devocionálních obrázků a pobožností. Z kostela vede trase do bývalé školy. Součástí školy je třída, upravená do podoby 50. let 20. století. Nad katedrou jsou obrazy Stalina a Gottwalda a návštěvník si může sednout do staré školní lavice a vyzkoušet psaní namáčecím perem. Také si může vyzkoušet známý trest – klečení na hrachu s napřaženýma rukama. Posledním bodem okruhu je venkovský krámek s dobovou pokladnou a váhami. Dají se zde koupit suvenýry. Další prohlídková trasa zahrnuje cestu podél Lučního potoka. Tento potok v minulosti býval čistý a dle německého výrazu "sauber" dostala obec své jméno. Na trase se nachází dva mlýny: Jeden z Homole u Panny, druhý původní. Jeho součástí je i funkční mlýnské kolo.

Turistická oblast Toulava – u Slapské přehrady

Na pomezí středních a jižních Čech se nachází zajímavá turistická oblast Toulava, kde najdeme různé památky a přírodní zajímavosti. Navštívil jsem tu Albertovy Skály, vyhlídku opata Zaorala, zevně jsem si prohlédl tvrz Křepenice a zámek v Radíči. Také jsem navštívil obec Svatý Jan nad Skrýšovem a skanzen ve Vysokém Chlumci. V tomto článku se zmíním o tvrzi Křepenice, zámku Radíč a vyhlídce opata Zaorala. První, co mě napadlo, byla věta: Ta oblast se jmenuje Toulava a ví se proč. Nevede sem totiž žádná želeniční trať a autobusové spojení ve volných dnech bývá většinou mizerné. Návštěvník je odkázán na individuální dopravu, buď vlastní auto nebo jízdní kolo. Nejbližší železniční zastávka oblasti, kterou jsem navštívil, je Malá Hraštice, kam se dostaneme vlakem a můžeme v něm přepravovat kolo. Při příjezdu od Malé Hraštice přes Nový Knín přejedeme přes most řeku Vltavu a opodál na cyklostezce v obci Křepenice narazíme na krásnou vodní renesanční tvrz. Obvykle není přístupná, ale majitel je prý ochotný provést od sklepa až po půdu. I když se do tvrze nedostanete, můžete se kochat pasoucím se stádem ovcí před tvrzí. Renesanční tvrz byla dokončena roku 1584, jak hlásá letopočet na portále. Po kamenném mostě vede dojdeme k vstupní bráně, kterou společně s hlavní budovu zdobí sgrafita, na hlavní budově kolem oken jsou dokonce ornamenty. Uvnitř tvrze dokonce můžeme nalézt zbytky renesanční nástěnných maleb.  Roku 1580 přešla tvrz do rukou Jakubu Krčínovi z Jelčan, známému budovateli rybníků. Před tvrzí je vysazena jeho lípa a také postaven jeho pomník. Po Krčínově smrti měla tvrz přejít předchozímu majiteli Vilému z Rožmberka. Roku 1604 po Krčínově smrti Sedlčany i Křepenice přešly do rukou Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkovic, protože Vilémův dědic Petr Vok mu je prodal. Objekt tvrze byl vážně poškozený úpravou na sýpku. Dále cestou na kole minete zámek v Nalžovicích a kostel sv. Václava. Pak dorazíte do Radíče, kde se nachází menší zámek a dokonce je přístupný. Byl postaven na místě starší tvrze v raně barokním slohu. U zámku stojí půvabná raně barokní kaple z roku 1682. Prohlídka zámku je uzpůsobena zejména pro rodiny z dětmi. Pokud se dáte po silnici, na jejímž začátku vede žlutá turistická značka, postupně dorazíte do Hrazan, kudy pak pokračujete po žluté a modré turistické značce k oppidiu Hrazany, k vyhlídce opata Metoděje Zaorala a zbytkům hradu Ostromeč. Metoděj Zaoral byl premonstrátský opat strahovského kláštera, zároveň politik a senátor. Byl přítelem Karla Čapka a organizoval jeho pohřeb. Nechal také postavit sochu sv. Jana Nepomuckého u Svatojánských proudů.

Lomy Českého krasu VI.

V šestém článku o lomech v Českém krasu se budeme zabývat známými lomy Amerika. Těžba začala roku 1900 po prodloužení železniční vlečky z Tachlovic do Mořiny. Název Amerika vzešel podle nedaleké usedlosti Kopanina, zvané též "Amerika". Nejprve vznikly dva velké Lomy "Amerika" a "Kozolupy". Lom Amerika byl rozdělen na dvě části, dnes nazývané "Velká Amerika" a "Mexiko" či "Trestanecký lom", protože zde byli v 50. letech nasazeni političtí vězni. Při odchodu od Mořiny narazíme nejprve na lom Velká Amerika, zvaný též český Grand Canyon. Je zatopený a sestup dolů je možný pouze z jihozápadní části a je poměrně nebezpečný a oficiálně zakázáný. V době mé návštěvy se zde natáčel film a sestoupit dolů nebylo možné. Nejednalo se o první film – byly zde natáčeny filmy Limonádový Joe a Akumulátor a My tři a pes z Pětipes. Za komunismu se v lomu koupali nudisté, které pravidelně vyváděla Veřejná bezpečnost. Dále následuje Lom Mexiko, rovněž částečně zatopený a lom Kanada. Poslední lom je Malá Amerika, ke kterému dojdete po žluté turistické značce. Je celý zatopený a vstup dolů není povolen, přesto sem běžně sestupují trampové, aby se vykoupali. Sestup do lomu není snadný, ale přece jen méně nebezpečný, než do Velké Ameriky. Těžba v lomech v oblasti Amerik byla ukončena roku 1965. Zdroje: www.lomy-amerika.cz www.hornictvi.info/techpam/amerika/tp.htm http://cestovani.idnes.cz/magicka-amerika-vabi-i-zabiji-dgl-/tipy-na-vylet.aspx?c=A040811_160254_igcechy_tom

Park Boheminium

V Mariánských Lázních se nachází park Boheminium, v kterém můžeme shlédnout různé modely staveb v České republice v měřítku 1:25. Když se vydáme po žluté turistické značce, kolem rozhledny Panorama, dorazíme nejprve k zajímavému vyřezávanému kříži a také sochám pohádkových postav, mezi nimiž je Krakonoš, Červená Karkulka a princ Bajaja. Vstupné do Boheminia je poměrně vysoké, ale přesto jej doporučuji navštívit. Ještě před vstupem stojí model rozhledy Panorama, kolem které jsme přišli. Hned při vstupu do parku hlavně děti překvapí modely vláčků, jde o stylizaci železničního muzea Lužná u Rakovníka. Pomocí vypínače si mohou děti jakkoli zajezdit s vláčkem. Součástí je také model venkovského nádraží, viaduktu a z druhé strany kolejiště je model památníku Vítězslava Hálka v Odoleně vodě - Dolínku. Další krásný model je zámek Červená Lhota v Jižních Čechách, umístěný v malém jezírku, které doplňuje funkční model lodi a mola. Poté se můžeme povšimnout rohledny na Poledníku na Šumavě, která dříve sloužila jako základna protivzdušné obrany a odposlechové stanice. Dále můžeme vidět Černou věž v Českých Budějovicích, již zaniklé letiště v Mariánských Lázních s legendárním Boeingem 737. Nemůže tu chybět hrad Karlštejn a nechybí tu ani renesanční zámek v Českém Krumlově či rotunda na Budči a na Řípu. Ze zaniklých staveb tu můžeme spatřit model hradiště v Sadech u Starého města či starou Plzeň s rotundou sv. Petra, která stojí dosud. Také si můžeme prohlédnout, jak mohl vypadat kostel sv. Vavřince na hradišti. Nelze opomenout větrný mlýn v Kuželově na Moravě a vinné sklepy ve Strážnici s lednickým minaretem. Krásný je také litomyšlský zámek a další větrný moravský mlýn, tentokrát v Ruprechtově. Ruprechtovský mlýn má namísto klasických lopatek tzv. Halladayovu turbínu a je to ojedinělá technická památka. Je tu také jedna z nedalekých památek, a to zámek v Lázních Kynžvart. Prahu zastupuje letohrádek Hvězda, dále tu je k vidění hrad Přimda a na tabulce je kresba, jak mohl vypadat ve středověku. Moravu tu opět zastupuje vodní mlýn ve Slupi, který se vyznačuje čtyřmi mlýnskými koly. Dále tu nalezneme sochy dětí hrajících kuličky a návod na hraní. Sami si tu můžeme kuličky zahrát. Následující modely představují stavby z jižních Čech - kostel v Lomci a barokní statky v Holašovicích. Potom si můžeme prohlédnout hrad Bezděz, za ním komplex hradu a zámku v Bečově nad Teplou. Na popisné ceduli je kresba, jak vypadl hrad před přestavbou na zámek. Je tu také rybníček s modelem dřevěné stavby a lodi, nad ním se nachází šibenice. Pak následují východočeské stavby - zámek v Chlumci nad Cidlinou s kaplí, kostel sv. Bartoloměje v Kočí u Pardubic a přehrada Les Království nedaleko Dvoru Králové nad Labem. Mezitím si povšimneme poutního kostela na Zelené hoře. Na modelu vodního toku jsou tři mosty: Řetězový most u Stádlece nedaleko Bechyně, krytá dřevěná lávka Rechle u Lenory a nejstarší most v České republice, Jelenní most v Písku. Dále spatříme model hradu Kokořín, za ním kopeček zakončený vysílačem na Ještědu. Součástí modelu je i lanovka, ale v době mé návštěvy byla nefunkční. Pak vidíme rozhledu v Kryrech a také repliku místa pohanského kultu v měřítku 1:1. Nakonec si prohlédneme modely pavilonu Křížového pramene a kolonády v Mariánských Lázních. Mezi modely je tramvajová trať s vozy, které jezdily v Mariánských Lázních, ty však byly v době mé návštěvy na opravě. Úplně posledním modelem je rozhledna na Krásenském vrchu nedaleko Horního Slavkova.

Další sochy v Lysé nad Labem

Sochy u kostela

Další shromáždění soch v Lysé nad Labem je u farního kostela sv. Jana Křtitele. Od západní části zdi kostela následují tito světci: Sv. Antonín poustevník s divokým prasetem, Sv. Augustin s chlapcem držícím mušli u nohou, sv. Řehoř s papežskou tiarou a holubicí jako symbol Ducha svatého u ucha, který mu našeptává tóny ke složení gregoriánského chorálu, dále sv. Lukáš s býkem u nohou a sv. Matouš s andělem a knihou. Na podstavcích, tvořící vchodová vrata, stojí Archandělé Michael a Gabriel. Dále následují  sv. Marek se lvem u nohou a knihou, sv. Jan Evangelista s orlem u nohou, držící knihu, sv. Jeroným, spoře oděný se sepnutýma rukama, stojící s pokrčenou levou nohou, sv. Ambrož s úlem, symbolizující Boží slovo jako med a sv. Josef, zobrazený jako starý muž opřený o hůl. Autorem soch sv. Jeronýma, Řehoře Velikého, Augustina, Archanděla Gabriela a Josefa je Matyáš Bernard Braun či jeho dílna, sv. Antonín poustevník je od Jana Brokoffa, ostatní sochy jsou od Františka Adámka z Benátek. V galerii nejsou sochy seřazeny podle popisu, nýbrž podle skupin: Evangelisté, církevní otcové, Archandělé a ostatní světci.

Ostatní barokní sochy v Lysé nad Labem

Cestou do zámeckého parku spatříme dvě sochy: Sv. Jana Nepomuckého od následovníka Jana Brokoffa a sv. Floriána od neznámého autora z 2. poloviny 18. století. Nejzajímavější volně stojící socha je sv. František Serafinský v ulici Na Františku. Socha je v klečící poloze s rozpřaženýma rukama a přijímá stigmata, tedy Kristovy rány. Je vyrobený následovníkem Matyáše Bernarda Brauna, Františkem Adámkem z Benátek nebo Janem Dlouhým – Langem. zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_soch_v_Lys%C3%A9_nad_Labem

Sochy u zámku v Lysé nad Labem III.

Sochy u zámku v Lysé nad Labem III.

Poslední článek o sochách u zámku pojednává o alegoriích dvanácti měsíců. Lemují střední osovou cestu parku a jsou připisovány Matyáši Bernardu Braunovi, avšak jako konkrétní autor je uváděn "Sochař z Benátek", asi František Adámek, který realizoval Braunovy návrhy. Všechny sochy jsou označeny nápisem a již většinou zašlými německými verši.

Leden

Alegorie ledna je starý vyhublý muž s plnovousem v zřasených kalhotách, delším kabátku s kožešinovým lemem a plášti a čepicí na hlavě. Na nohách má nazuté vysoké boty sahající po kolena. U levé nohy je ohřívadlo. V pravé ruce drží neidentifikovatelný ovál, možná jde o zrcadlo, v němž se objevuje, co přinese další rok.

Únor

Alegorie února je žena v přiléhajícím přepásaném šatu, zcela nahodile zvlněném. V právé ruce drží mísu s koblihami či koláči, u levé nohy je oškubaná husa a dvě kuřata. Za pravou odlehčenou nohou se nachází ležící soudek, škopek a rožeň s napíchnutým kuřetem a kouskem masa – symbol masopustu.

 

Březen

Březen je postava vojáka v elegantní uniformě s detailně ztvárněnými knoflíky. Za pravou nohou je plátová zbroj s helmicí a kartuš, za vojákem téměř neidentifikovatelný sud se střelným prachem. V levé ruce voják drží pušku, o níž se opírá. Užití vojáka jako alegorie března je dvojí: Podle latinského názvu Martius, odvozeného od boha války Marta a také odvod chlapců na vojnu v březnu.

 

Duben

Alegorie dubna je zobrazena jako mladá zahradnice s rýčem v plášti sepnutém páskou přes prsa tak, že je můžeme sledovat v plné kráse. Na hlavě má žena věnec z listí a plodů. V levé ruce drží žena zdobně okovaný rýč a pravou ruku opírá o korunu citrusovníku v dřevěném květináči. V dubnu se subtropické rostliny vracely ven z oranžérií a také byl čas na přípravu půdy pro novou vegetaci.

 

Květen

Květen je zobrazen skoro nahou ženou, v levé ruce přidržuje za rohy kozu, v záhybech drapérie u pravé nohy má košík s líhnoucími se kuřaty a slípku.

 

Červen

Měsíc červen zobrazuje téměř nahá žena stříhající ovci. Na hlavě má květinový věnec. Levou rukou si přidržuje ovci se svázanými zadními nohami, v pravé ruce drží nůžky a stříhá ovci.

 

Červenec

Červenec zobrazuje opět skoro odhalená žena. v levé ruce drží v hrsti květy, pravou rukou je opřena o máselnici, u levé nohy je košík s květinami a věncem. Květiny symbolizují vrcholení kvetení rostlin v přírodě a máselnice kvalitní mléko.

 

Srpen

Poslední ženskou postavou je alegorie srpna. Oděna je opět spoře, v pravé ruce zdvižené nad hlavou drží srp ke sklizni obilí, za pravou nohou je zřetelný snop obilí, doplněný kartuší. Na hlavě má žena věnec z obilných klasů. Alegorie tak zobrazuje sklizeň.

 

Září

Mužská figura symbolizující devátý měsíc v roce sející ozim je oděna do kabátu a na hlavě má kožešinovou čepici a na nohou teplejší boty. Pravou ruku rozpřahuje k rozesetí sadby, kterou má v zástěře u pasu a pytli umístěném za pravou nohou.

 

Říjen

Jediná figura není zobrazena reálnou postavou, nýbrž mužskou vousatou figurou starce, držící roh hojnosti, tvořený z hrušek, jablek a hroznů. Pod rohem se nachází vinný sud s ovocnými plody. Ovoce symbolizuje říjnovou sklizeň.

 

Listopad

Listopad symbolizuje myslivec v plášti a loveckém klobouku s péry, dýkou u pasu a vysokými botami. U nohou je dvojice loveckých psů. V levé ruce drží kachnu a v pravé zajíce. V listopadu se často konaly hony a rybolov. Lov byl i vášní Františka Antonína hraběte Sporka.

 

Prosinec

Poslední měsíc je zobrazen téměř odhaleným mužem s divokým prasetem v rukou, přehozeným přes pravé rameno. Mezi nohama má okovanou pokladnici. Prase symbolizuje zabíjačky a také staročeské označení měsíce Prasinec. Pokladnice symbolizuje peníze získané z prodeje dobytka.

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Alegorie_m%C4%9Bs%C3%ADc%C5%AF_%28Lys%C3%A1_nad_Labem%29

Sochy u zámku v Lysé nad Labem II.

Na spodní terase v zámeckém parku se nachází řada soch antických Bohů - Zeus/Jupiter, Vulkán/Hefaistos, Diana/Artemis, Pomona, Gaia a Neptun/Posedion. Sochy jsou z roku 1760 z dílny Ignáce Františka Platzera. Zeus/Jupiter, nejvyšší antický bůh, je štíhlé postavy, s jednoduchou drapérií vzadu, vpředu zakrývající intimní partie. Na hlavě má korunu a mezi nohama drží orla - krále ptáků. Vulkán/Hefaistos, dělník mezi bohy, je opět spoře oděn v drapérii a je opřený o kovadlinu a v pravé ruce drží kladivo. Diana/Artemis, bohyně lovu, stojí oděna v jednoduchých šatech, v pravé ruce drží luk a na zádech má toulec s šípy. Pomona, římská bohyně hojnosti, je podobně jako Diana/Artemis oděna v jedoduchých šatech a na levé straně na podstavci z kvádrů drží ošatku s ovocem. Gaia, bohyně země, dříve ztotožňována s Hérou/Juno, je oděna do pláště, spojeného páskou jdoucí přes pravé rameno, zakrývá záda a klín. Korunka na hlavě je vytvořena z hradebních zdí. Stojí na spodku vysokého pařezu, ozdobeném pnoucími rostlinou. Na vrchol pařezu směřuje levá ruka s klíčem, možná určeném k otevření hradební brány. Za klíčem jsou plody neurčité rostliny. Neptun/Poseidon, bůh moří s korunou na hlavě, je oděný do pláště, zakrývající záda a intimní partie, stojí na delfínovi, do jehož hlavy zapichuje trojzubec. zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor_antick%C3%BDch_boh%C5%AF_%28Lys%C3%A1_nad_Labem%29