Vídeň duchovní

Vídeň je veliké město plné pozoruhodností. Je tu plno zajímavých kostelů z různých období. Nejznámější je Stephansdom na Stephanplatz. Je to vídeňská katedrála z doby gotické s pozůstatky původní románské stavby na západním průčelí. Hned při vstupu na epištolní straně se nachází malá kaple s vystavenou Nejsvětější Svátostí, kde je možné adorovat až do 22. hodiny večer. Problém ovšem je, když je venku nějaká demonstrace nebo hudba, to se tam moc modlit nedá. Při mojí poslední návštěvě Vídně v poslední den tam byl neskutečný hluk z demonstrace týkající se Kurdů. Dále se v centru nachází cihlový gotický kostel P. Maria am Gegestade, kde působil sv. Klement Maria Hofbauer a má tu i svůj hrob. Nachází se tu i jeho muzeum, ale to jsem bohužel z časových důvodů nestihl. V neděli v 8.30 se tu slouží české mše, já na ni nebyl. Je tu možné i ministrovat a moc se mi líbí, že je tu zvykem přijímat Eucharistii vkleče a do úst, nikoli na ruku, jak je rozšířené v celé západní Evropě. Další zajímavý středověký kostel je románský Ruprechtskirche, který je v pátek otevřený v pozdních večerních hodinách od 21. do 0.00 hodin. Je důkladně schovaný mezi domy a špatně se hledá. Bohužel uvnitř je hodně slyšet hluk z okolních hospod. Ačkoli prostý interiér ke ztišení přímo vybízí, tak se to tu kvůli hluku z okolí nedá. Nelze opomenout ani barokní Peterskirche, stojící na místě nejstaršího kostela ve Vídni. Nedaleko centra se nachází proslulý barokní Karlskirche, který je postavený jako směs různých prvků, typických pro římskou architekturu, protože měl připomínat kombinaci antického a křesťanského Říma. Byl postavený jako připomínka morové epidemie, proto je také zasvěcen sv. Karlu Boromejskému, patronu proti infekčním nemocem. Prvky antického Říma jsou portikus se sloupy a sloupy před kostelem, které mají připomínat Trajánův sloup v Římě. V centru se nachází také Jesuitenkirche s nástropními malbami od významného malíře Andrea Pozzo. Katedrálu připomíná novogotický Votivkirche, který je přístupný pouze v oblasti kněžiště.

Další zajímavé barokní kostely se nachází poblíž centra. Je to kostel oratoriánů, Rochuskirche, se dvěma věžemi. V jeho průčelí je zajímavostí trojúhelníkovitý fronton v segmentovém frontonu, odvozený od kostela Il Gesu v Římě. Zajímvostí je absence obětního stolu v kněžišti, neboť se zde slaví tzv. tridentská liturgie. Nedaleko Rochuskirche se nachází Elisabethinnenkirche, odvozený od kostela alžbětinek v Praze. Dále je zajímavý Servitenkirche, který je zevně velmi strohý, zato má oválný půdorys a zdobený interiér. V době mojí návštěvy byl v opravě. Nádherný je poutní kostel Mariahilf, posloužil i jako vzor pro kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů v Luži. Je to dvouvěžová stavba na půdorysu latinského kříže a na hlavním oltáři je milostný obraz Panny Marie Pomocnice. Blízko Mariahilf, hned při východu z metra, spatříme klášterní kostel sv. Kříže, označovaný jako Stiftskirche. Mým nejčastěji navštěvovaným kostelem ve Vídni je Hl-Ägyd-Kirche ve čtvrti Gumpendorf. Patří kongregaci eucharistiánů, které založil sv. Petr Julián Eymard ve Francii. Znám se zde s většinou kněží od vidění a mohu tu i ministrovat. Před ranní Mší svatou se tu modlím s řeholníky ranní chvály německy.

Pár stanic metrem od centra se nachází novorománský kostel sv. Františka z Serafinského, připomínající románské kostely v Köln am Rhein, jehož součástí je kaple s krásnou mozaikou. Podle trinitářských světců, vyobrazených v kostele zde nejspíše působí trinitáři. Na okraji Vídně najdeme také dva unikátní secesní kostely první moderní evropský kostel sv. Leopolda Otto-Wagner-Kirche v psychiatrické léčebně, kam se dostaneme metrem směrem na Ottakring a poté autobusem. Autorem tohoto kostela je významný rakouský secesní architekt Otto Wagner, který podle jehož návrhu byly postaveny i stanice Stadtbahn, dnešního metra. Tento kostel je otevřený pouze v sobotu a to s průvodcem. Další secesní kostel je Karl-Borromeus-Kirche na ústředním hřbitově, kam nás doveze tramvaj.   Poblíž západního nádraží nalezneme dva novogotické cihlové kostely kostel Maria von Siege, který byl předán koptské církvi, je bohužel zavřený a prochází opravou. Je to centrála na polygonálním půdorysu a stala se vzorem pro kostel v Poštorné. Další novogotický kostel u západního nádraží, Lazaristenkriche, je na půdorysu kříže se sankusníkem nad křížením.

 

 

Pochod pro život 2017

Stejně jako loni, tak i letos jsem se rozhodl podpořit svoji účastí Národní pochod pro život. Počasí ovšem moc nepřálo, ale ke konci pochodu se začalo velmi zlepšovat. Šel jsem na řeckokatolickou Mši svatou do katedrály sv. Klimenta. Pamatuji si, jak otec biskup Ladislav Hučko v kázání říkal, že děti, které byly potraceny, mohly plnit Boží vůli, ale jejich matky jim to neumožnily.  Po Mši svaté následovaly nějaká modlitby ve staroslověnštině a pak jsem se vydal na oběd. Dorazil jsem na Klárov, kde jsem potkal nějaké známé a vzal si do ruky bílý kříž. Když jsem se odebral na konec parčíku, potkal jsem se s mužem, se kterým jsem se seznámil na řeckokatolické Mši svaté ke cti sv. Ludmily na Tetíně. Podal mi ruku a řekl mi: „Pojďte s námi, půjdeme jako poslední.“ Prohodili jsme mezi sebou pár slov a mezitím na jeho výzvu reagovali další. Byli mezi námi lidé praktikující tridentskou litrugii a také ti, kteří mají konzervativní názory, odmítají osobu papeže Františka a volají po návratu obrácení kněze čelem k Bohu. Já jsem dostal transparent s anglickým nápisem, který znamená: Papeži Františku, uč pravdu nebo odstup, na druhé straně byl nápis EU=antilife. Šli jsme jako poslední v průvodu a na Mánesově mostě jsme začali modlitbou latinského růžence. Také jsme zpívali „lurdské“ Ave Maria. Na Národní třídě jsme se pomodlili litanie ke všem svatým v latině. U obchodního domu Máj mi paní Milena, se kterou jsem se dal do řeči, nabídla tykání. Shodli jsme se na nešvarech při liturgii, nevhodném vystupování papeže Františka (jedná se především o encykliku Amoris laetitia, kde není jasné, co se může a co ne), jeho dopise od čtyř kardinálů, na který neodpověděl a také výzvě Roberta kardinála Saraha, aby se do liturgie vrátilo posvátno. Na závěru pochodu na Václavském náměstí zazněl svatováclavský chorál. Pak zazněla státní hymna, což většinu členů naší skupiny pohoršilo a její vedoucí nám po dokončení rozdal texty s hymnou Rakouska-Uherska. Jak dozněla druhá sloka, nějaká paní zdrbala vedoucího naší skupiny, že rušíme. Pustili se do sebe. Pak už jsem se s Milenou rozloučil a šel domů. Doufám, že příští rok zase půjdu s touto skupinou.

Jak prožívám Vánoce jako katolický asperger?

Ve svém dětství jsem se Vánoc nikdy nemohl dočkat a těšil se na dárky. Když jsem v 18 letech znovu uvěřil, těšil jsem se, jak budu ministrovat na Mši svaté. Tak tomu bylo ještě před pár roky, kdy jsem se opravdu těšil, že si budeme připomínat příchod Pána Ježíše na Zemi. Těšil jsem se na Mše svaté, dárky a ač to bude znít neuvěřitelně, tak i na návštěvy jedné rodiny o Božím hodu, kde mám dobrého kamaráda. Jeden rok navštívili oni nás, druhý rok zase my je. Tak tomu bylo ještě donedávna. Jenomže – z rodiny se všichni povdávaly a kamarád se oženil, takže již tyto návštěvy se nekonají a nemáme za ně žádnou náhradu. Nebaví mě, když na Boží hod sedíme u stolu sami a někdy mám pocit, že tam ostatní z rodiny řeší nesmysly. Proto odcházím na Mši svatou do kostela sv. Ducha v Trnové blízko Prahy, kde není žádný ministrant a tuto funkci vykonávám já. Nyní vzpomínám na Vánoce mého dětství – návštěvy známých, kteří k nám vodili své děti a já si s nimi hrál a dobu, kdy jsem se těšil na dárky. Teď jsem si dokonce některé dárky kupoval sám, protože se jednalo o odborné věci, kterým rodiče nerozumí, takže vím, co dostanu. Ač bydlím u rodičů, už teď vidím, jak se budu na Vánoce cítit sám. Mám radši Velikonoce, kdy vypomáhám s ministrováním ve farnosti, kde chybí dospělí ministranti. Kdyby v želivském klášteře pořádali i letos vánoční pobyt, určitě bych tam jel, i když bych nebyl doma na Štědrý večer.

Pochod pro život a Mezinárodní den autismu

Pochod pro život a Mezinárodní den autismu

Letošní pochod pro život připadl také na Mezinárodní den autismu. Myslím, že tyto dvě události mají spolu něco společného – podpora života. Tradicí na mezinárodní den autismu je modré oblečení, jako symbol barvy komunikace, která je pro lidi s autismem obtížná. Skutečně jsem si vzal tmavě modré džíny, královsky modré tričko s motorovými vozy a tmavě modrou mikinu s pantografovými jednotkami. Lidé s autismem mají v životě různé problémy, komunikací počínaje.

Já sám mám s komunikací veliké problémy, spoustě formulací vůbec nerozumím a beru je, jako by na mě byli druzí lidé oškliví nebo by mě odmítali. Kvůli autismu se na rozdíl od Downova syndromu naštěstí nezabíjí, protože jej nelze odhalit v prenatálním stádiu. Ovšem i já si říkám, proč právě já musím žít s Aspergerovým syndromem. Na to si odpovídám třemi otázkami: Proč ne, třeba proto, abych udělal něco dobrého nebo to, že to pochopím, až budu povolán do Božího království. Buďme rádi, že autismus nelze odhalit v prenatálním stádiu, jinak se možná potraty ještě zvýšily a chyběli by tu lidé, kteří by byli dobří v práci s počítačem, ve zpěvu, v kreslení či nějaké jiné vědě a hůře postižení by mohli být třeba ošetřovatelé zvířat či pomocníci v chráněných kavárnách. Navíc začlenění různě postižených lidí pomáhá morálce, v Katolickém týdeníku kdysi psali, že na škole, která integruje žáky s různými postiženími, nemají zde tolik kázeňských problémů ostatních žáků. Pochodem pro život lze možná děkovat, že se nedá v prenatálním stádiu odhalit všechna postižení, která by nutila ženy na potrat.

IMG_20160402_124157

Já jsem prožil Národní pochod pro život nejdříve na řeckokatolické Svaté liturgii v katedrále sv. Klimenta. Líbilo se mi, že nebyla plna různých zdlouhavých projevů a dbal se důraz na zpřítomnění kalvárské Oběti. V kázání se vladyka Ladislav Hučko velmi kriticky vyjádřil k častému rození dětí mimo manželství a také k tomu, že po potratech nám tu někdo bude chybět. Staroslovanské zpěvy byly sice hezké, při pohledu do misálku jsem staroslověnštině rozuměl, ale odpovídat jsem nedokázal. Již brzy po Svaté liturgii jsem se přesunul na Klárov, kde probíhalo shromáždění. Líbil se mi projev Jany Jochové, která se jasně vyjádřila proti gendrové ideologii a sexuální výchově ve škole. Pochod začal ve dvě hodiny, vedl přes Mánesův most, Křižovnickou ulici, Smetanovo nábřeží, Husovu ulici, 28. října, až skončil u pomníku sv. Václava na Václavském náměstí. Na závěr se mi líbil projev protestanta. Řekl, že jsme se zúčastnili pochodu proti potratům, ale znamená to, že jsme pro život. Také řekl, že nějakého chlapce s Downovým syndromem má ještě radši, než ostatní. Na závěr pochodu zazněl svatováclavský chorál. Účastníků bylo 7000, více než se počítalo, což je jistě chvályhodné.

IMG_20160402_153637

Výroky sv. Petra Juliána Eymarda I.

Na svém blogu se chystám sepsat výroky o Eucharistii od sv. Petra Juliána Eymarda. Nyní při vytváření prezentace o tomto světci a jím založené kongregaci eucharistiánů pro křesťanské společenství při farnosti u Panny Marie Sněžné v Praze, kam pravidelně docházím, jsem objevil na internetu zajímavé Eymardovy citáty o Eucharistii.

  • „Když se vydáme následovat Ježíše, nesmíme nechat stranou Marii. Její překrásný titul »Naše milá Paní od Nejsvětější svátosti« nás nechává padnout na kolena jako děti, které tváří v tvář velkému tajemství lásky jejího požehnaného dítěte Ježíše následují příklad Jeho předobré Matky‘.“
  • „Jedno století je krokem vpřed nebo vzad podle toho, v jaké míře se v něm uctívala Nejsvětější svátost.“
  • „Miluje, doufá, čeká. Kdyby sestoupil na oltář jen v určité dny, někteří hříšníci, kteří by se chtěli obrátit, by jej možná hledali a nenalezli, možná by museli čekat. Náš Pán upřednostňuje hříšníky po léta spíše, než by je nutil čekat jediný okamžik“
  • „Nejsvětější Svátost je jako boží zásobárna naplněná vší silou, Bůh Ji umístil do celého světa, tudíž každý si ji může brát“
  • „Mějte velkou lásku k Pánu Ježíšovi v božské svátosti Lásky, to je božská oáza na poušti. Je to nebeská mana na cestě. Je to Svatá Archa. Je to život a Ráj lásky na zemi“
  • „Jak laskavý je náš Svátostný Kristus! Vítá tě každou hodinu ve dne v noci. Jeho láska nezná odpočinek. Je vždy na tebe nejněžnější. Když jej navštívíš, zapomene na tvé hříchy a hovoří jen Jeho radost, něha a láska. Přijetím se ti dává, každý může přemýšlet, co potřebuje, aby Jej učinil šťastným“

Deset překvapujících věcí, které se dějí, když chodíš na adorace častěji

adorace

  1. Budeš mít větší bázeň a cit pro zázraky

Není nic krásnějšího, než atmosféra tiché kaple či kostela. Vůně kadidla a krása monstrance pomáhá porozumět skutečnosti, která nastává při Adoraci. Jsme před skutečným Pánem Ježíšem, Jeho Tělem, Krví, Duší a Božství. Čím více se ponoříš do ticha před vystavenou Nejsvětější svátostí, tím více si uvědomíš, že jedinou odpovědí je div a zázrak Boží velikosti.

  1. Zakusíš pokoj ve svém životě

Kristus řekl: „Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám.“ (Jan 14, 27) Vnější pokoj, který můžeme zakusit v Adoraci, ticho a klid, se prohlubuje. Vede k vnitřnímu pokoji, který ovlivňuje všechny události našich životů. Neznamená, že vše v našem životě bude dokonalé a bez utrpení, ale Kristův pokoj znamená, že s námi nemohou lomcovat bouře našeho života.

  1. Začneš se dívat navenek

Ježíš řekl: „Milujte se navzájem, jako jsem miloval vás.“ (Jan 13, 34) Trávit čas Adorací nás spojuje s celým světem, pak trávíme veškerý čas se Stvořitelem! Více oslavy Boha znamená, že můžeme hledět za hranice našich starostí a vidět potřeby ostatních lidí a ve světě, ve kterém žijeme.

  1. Někdy se budeš nudit

Přijdou časy, kdy na Adoraci nemůžeš nic pocítit. Něco tě vyruší, začínají ti utíkat myšlenky, uslyšíš někoho vedle sebe špitat. Možná počátek adorace byl plný úžasných pocitů! Obyčejná Adorace je, když nastane každodenní život a nemusíš cítit nic tak zvláštního. Ale to neznehodnotí ani nevezme skutečnost, jakou je Adorace. Naše důvěra je více než pocity a Bůh zůstává stále v tobě. To je nádhera Vtělení – Bůh stvořil člověka, přicházejícího do našich napětí, obav, potíží – ano, do nudy. Víme, že i tehdy, když strávíme hodinu před Nejsvětější Svátostí je pokračující návrat k Pánu každou minutu, když tvá myšlenka uniká, stále dáváš Bohu nejlepší dar, jaký můžeš – svůj čas a vše ostatní.

  1. Ale budeš vzrušen chozením na Adorace

Čím více času strávíš Adorací objevující, že Bůh je ten, kdo tě miluje a chce strávit čas s tebou, tím více začneš skutečně chtít chodit na Adorace. Jestliže jsi někdy cítil Adoraci jako nepříjemnou povinnost, možná dokonce zjistíš nadšení, abys šel! Adorace je návyková, ne kvůli tomu, co můžeme získat, ale protože jsme byli stvořeni k úctě. Jako říkáme při Mši svaté je to „důstojné a spravedlivé“ že můžeme děkovat Bohu! Adorace je vložena do našich srdcí a „naše srdce jsou neklidná, dokud nespočinou v Bohu.“ (Sv. Augustin)

  1. Do tvého života vstoupí důstojnost

Je úžasné jak jednoduchý čin i krátké Adorace učiní velký rozdíl odpočinku tvého života. Můžeš přenášet okamžik v jeho přítomnosti, až opustíš kostel či kapli. Jeho důstojnost ti zůstává stále, především při pokušení. Když trávíš více času Adorací, je snazší překonat pokušení. Někdy je to skutečně přímočaré.

  1. Uvědomíš si, jak jsi šťastný

Jestliže je tak jednoduché nastoupit do auta a jet do kostela adorovat či dokonce jít do blízké kaple, považuješ to za samozřejmé. Zde jsou ti, kteří milují trávení času Adorací Pána Ježíše, ale musí zůstat doma kvůli nemoci či práci. Také v tomto světě jsou ti, kteří riskují svůj život za Eucharistii v místech, kde jsou pronásledování pro víru. Když si vzpomeneš na ty, kteří bojují hodiny či dny v nebezpečných situacích, aby měli Ježíše na prvním místě, uvědomíš si, jaký je to dar možnost modlit se veřejně, uvědomíš si, jaké je to mít kněze, který uděluje svátosti.

  1. Uvědomíš si, že Bůh má smysl pro humor

Čím více můžeš naslouchat Boha, namísto mluvení k Němu, zjistíš, že Bůh má skutečně dobrý smysl pro humor. Má rád jeden či dva vtipy a někdy jsou tyto momenty dosti zábavné, aby ses smál nahlas. Překvapivě, možná neprokazují ti nejlepší otcové svoji lásku vřele dobrým humorem?!

  1. Budeš chtít více chodit ke svátosti smíření

Možná zní děsivě, ale není. Svátost smíření nám umožňuje zakusit oceán bez hranic, kterým je Boží slitování. Jeho soucit pohlcuje všechny naše hříchy a dává nám skutečnou svobodu, bez obav, která nám umožňuje skočit do jeho lásky a božskosti s jeho zcela dokonalými plány našeho života. Čas od času zase svátost smíření prosazuje vědomí, že skáčeme do rukou otce, který nás miluje a „nikdy se neunaví zapomínáním na nás.“ (papež František)

  1. Zamiluješ se

Nakonec s tímto nepotřebuješ pomoci! Když strávíš více času s otevřením srdcem Adorací a necháš se Kristem milovat, pak se zamiluješ také. Tato láska ti přesně stanoví a dovolí být sám sebou. „Já jsem přišel, aby měli život a měli jej v hojnosti.“ (Jan 10, 10)

překlad z originálu: http://catholic-link.org/2015/07/10/10-surprising-things-that-happen-when-you-go-to-adoration-more-often/?fb_comment_id=988114951219655_988505821180568