Lomy Českého krasu III.

Lomy u Koněpruských jeskyní

Pod Koněpruskými jeskyněmi se nachází tři opuštěné lomy – Hergetův, Houbův a Na žabce. Těžba začala počátkem 19. století a skončila v roce 1948. Nad lomy se vytváří stepi porostlé vzácnými rostlinami, na jaře je zde početný koniklec luční. V létě stepi spásají kozy a ovce pro udržení růstu ohrožených druhů rostlin. Po trase vede naučná stezka. Sejdeme-li z naučné stezky, narazíme nejdříve na Hergetův lom, kde se dokonce nachází chatka. Poté, co se vrátíme na přístupovou pěšinu a sejdeme dolů, narazíme na samém konci Národní přírodní památky Zlatý kůň na lom V žabce, u kterého kdysi končila malodráha Beroun – Koněprusy, sloužící k odvozu vytěženého vápence. Největší lom je Houbův. Na dně lomu pozorujeme umělecké vývory z kamenů. Pokud si projdeme lom pozorněji za nános, nalezneme zkratku, která nás vyvede nahoru. Na její výšlap potřebujeme dobré boty. Můžeme si i vrátit a pokračovat po naučné stezce. Nahoře na jaře kvetou zmiňované koniklece luční. Některé jsou chráněny před pošlapáním klíckami. Na samém vrcholu Zlatý Kůň je krásný výhled do okolí, dokonce až do Prahy – Stodůlek.

Lom Kobyla

Další lom, ke kterému vedla malodráha Beroun – Koněprusy a nachází se nedaleko výše popisovaných lomů, byl otevřený koncem 19. století. Těžba v lomu byla ukončena kvůli ekonomické krizi v roce 1929. Po ukončení těžby byly v lomu nalezeny kosti vyhynulých živočichů, které jsou dnes součástí sbírek Národního muzea. Do lomu vede naučná stezka přímo tunelem úzkorozchodné drážky. Je možné si projít celý lom kolem shora. Nachází se tu také jeskyně, která není přístupná.

Zdroj:

http://www.hornictvi.info/techpam/kobyla/kobyla.htm

Michal Martinek, Bohuslav Zeman, Radim Šnábl, Vlastimil Novotný, K.B.K. Malodráha Králův dvůr – Beroun – Koněprusy, Nymburk, 1987

Výroky sv. Petra Juliána Eymarda I.

Na svém blogu se chystám sepsat výroky o Eucharistii od sv. Petra Juliána Eymarda. Nyní při vytváření prezentace o tomto světci a jím založené kongregaci eucharistiánů pro křesťanské společenství při farnosti u Panny Marie Sněžné v Praze, kam pravidelně docházím, jsem objevil na internetu zajímavé Eymardovy citáty o Eucharistii.

  • „Když se vydáme následovat Ježíše, nesmíme nechat stranou Marii. Její překrásný titul »Naše milá Paní od Nejsvětější svátosti« nás nechává padnout na kolena jako děti, které tváří v tvář velkému tajemství lásky jejího požehnaného dítěte Ježíše následují příklad Jeho předobré Matky‘.“
  • „Jedno století je krokem vpřed nebo vzad podle toho, v jaké míře se v něm uctívala Nejsvětější svátost.“
  • „Miluje, doufá, čeká. Kdyby sestoupil na oltář jen v určité dny, někteří hříšníci, kteří by se chtěli obrátit, by jej možná hledali a nenalezli, možná by museli čekat. Náš Pán upřednostňuje hříšníky po léta spíše, než by je nutil čekat jediný okamžik“
  • „Nejsvětější Svátost je jako boží zásobárna naplněná vší silou, Bůh Ji umístil do celého světa, tudíž každý si ji může brát“
  • „Mějte velkou lásku k Pánu Ježíšovi v božské svátosti Lásky, to je božská oáza na poušti. Je to nebeská mana na cestě. Je to Svatá Archa. Je to život a Ráj lásky na zemi“
  • „Jak laskavý je náš Svátostný Kristus! Vítá tě každou hodinu ve dne v noci. Jeho láska nezná odpočinek. Je vždy na tebe nejněžnější. Když jej navštívíš, zapomene na tvé hříchy a hovoří jen Jeho radost, něha a láska. Přijetím se ti dává, každý může přemýšlet, co potřebuje, aby Jej učinil šťastným“

Již kvete kandík psí zub

V Národní přírodní památce Medník, na území zvaném V jámách, kde se těžilo zlato, nacházející se nedaleko Prahy při řece Sázavě, již začala kvést kriticky ohrožená rostlina kandík psí zub, která roste pouze zde. Jednoděložná rostlina z čeledi liliovitých je nižšího vzrůstu. Vejčité až široce kopinaté nachovo-tmavozelené listy vyrůstají přízemně, obvykle po dvou. Tenká rudá lodyha, rostoucí z podlouhlé cibulky, která dala rostlině jméno, je rudofialová. Květ je růžovofialový. Okvětní lístky rostou dozadu, avšak při letošní i loňské návštěvě Medníku byly květy spíše splihlé. Rostlina kvete od března do začátku dubna.

Původ kandíku na Medníku není jasný. Předpokládá se, že jde o reliktní stanoviště kdysi jeho značného rozšíření nebo zavlečení z jižní Evropy. Výskyt kandíku byl uváděn také v dnes zaniklé lokalitě v okolí Bečova nad Teplou.

Kam na hlaváčky jarní v okolí Prahy

V okolí Prahy lze na některých místech najít silně ohroženou rostlinu hlaváček jarní (Adonis vernalis). Hlaváčky najdeme zejména na stepích a stráních. Rostlina patří do čeledi pryskyřníkovitých a je jedovatá. Kvete od konce března do začátku května. Hlaváčky najdeme v okolí Prahy na PP Kovárské stráně nedaleko hradu Okoř, dále v lomu Chlum v Českém krasu (sám se tato místa navštívil) a také na PR Kopeč u Neratovic a PP Hlaváčková stráň u Klecan. Nedaleko lomu Chlum jsem hlaváčky z dálky rozlišil od všudypřítomných pampelišek podle výrazně světlejší barvy, pampelišky mají barvu spíše do oranžova, zato hlaváčky jsou světle žluté.

Deset překvapujících věcí, které se dějí, když chodíš na adorace častěji

adorace

  1. Budeš mít větší bázeň a cit pro zázraky

Není nic krásnějšího, než atmosféra tiché kaple či kostela. Vůně kadidla a krása monstrance pomáhá porozumět skutečnosti, která nastává při Adoraci. Jsme před skutečným Pánem Ježíšem, Jeho Tělem, Krví, Duší a Božství. Čím více se ponoříš do ticha před vystavenou Nejsvětější svátostí, tím více si uvědomíš, že jedinou odpovědí je div a zázrak Boží velikosti.

  1. Zakusíš pokoj ve svém životě

Kristus řekl: „Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám.“ (Jan 14, 27) Vnější pokoj, který můžeme zakusit v Adoraci, ticho a klid, se prohlubuje. Vede k vnitřnímu pokoji, který ovlivňuje všechny události našich životů. Neznamená, že vše v našem životě bude dokonalé a bez utrpení, ale Kristův pokoj znamená, že s námi nemohou lomcovat bouře našeho života.

  1. Začneš se dívat navenek

Ježíš řekl: „Milujte se navzájem, jako jsem miloval vás.“ (Jan 13, 34) Trávit čas Adorací nás spojuje s celým světem, pak trávíme veškerý čas se Stvořitelem! Více oslavy Boha znamená, že můžeme hledět za hranice našich starostí a vidět potřeby ostatních lidí a ve světě, ve kterém žijeme.

  1. Někdy se budeš nudit

Přijdou časy, kdy na Adoraci nemůžeš nic pocítit. Něco tě vyruší, začínají ti utíkat myšlenky, uslyšíš někoho vedle sebe špitat. Možná počátek adorace byl plný úžasných pocitů! Obyčejná Adorace je, když nastane každodenní život a nemusíš cítit nic tak zvláštního. Ale to neznehodnotí ani nevezme skutečnost, jakou je Adorace. Naše důvěra je více než pocity a Bůh zůstává stále v tobě. To je nádhera Vtělení – Bůh stvořil člověka, přicházejícího do našich napětí, obav, potíží – ano, do nudy. Víme, že i tehdy, když strávíme hodinu před Nejsvětější Svátostí je pokračující návrat k Pánu každou minutu, když tvá myšlenka uniká, stále dáváš Bohu nejlepší dar, jaký můžeš – svůj čas a vše ostatní.

  1. Ale budeš vzrušen chozením na Adorace

Čím více času strávíš Adorací objevující, že Bůh je ten, kdo tě miluje a chce strávit čas s tebou, tím více začneš skutečně chtít chodit na Adorace. Jestliže jsi někdy cítil Adoraci jako nepříjemnou povinnost, možná dokonce zjistíš nadšení, abys šel! Adorace je návyková, ne kvůli tomu, co můžeme získat, ale protože jsme byli stvořeni k úctě. Jako říkáme při Mši svaté je to „důstojné a spravedlivé“ že můžeme děkovat Bohu! Adorace je vložena do našich srdcí a „naše srdce jsou neklidná, dokud nespočinou v Bohu.“ (Sv. Augustin)

  1. Do tvého života vstoupí důstojnost

Je úžasné jak jednoduchý čin i krátké Adorace učiní velký rozdíl odpočinku tvého života. Můžeš přenášet okamžik v jeho přítomnosti, až opustíš kostel či kapli. Jeho důstojnost ti zůstává stále, především při pokušení. Když trávíš více času Adorací, je snazší překonat pokušení. Někdy je to skutečně přímočaré.

  1. Uvědomíš si, jak jsi šťastný

Jestliže je tak jednoduché nastoupit do auta a jet do kostela adorovat či dokonce jít do blízké kaple, považuješ to za samozřejmé. Zde jsou ti, kteří milují trávení času Adorací Pána Ježíše, ale musí zůstat doma kvůli nemoci či práci. Také v tomto světě jsou ti, kteří riskují svůj život za Eucharistii v místech, kde jsou pronásledování pro víru. Když si vzpomeneš na ty, kteří bojují hodiny či dny v nebezpečných situacích, aby měli Ježíše na prvním místě, uvědomíš si, jaký je to dar možnost modlit se veřejně, uvědomíš si, jaké je to mít kněze, který uděluje svátosti.

  1. Uvědomíš si, že Bůh má smysl pro humor

Čím více můžeš naslouchat Boha, namísto mluvení k Němu, zjistíš, že Bůh má skutečně dobrý smysl pro humor. Má rád jeden či dva vtipy a někdy jsou tyto momenty dosti zábavné, aby ses smál nahlas. Překvapivě, možná neprokazují ti nejlepší otcové svoji lásku vřele dobrým humorem?!

  1. Budeš chtít více chodit ke svátosti smíření

Možná zní děsivě, ale není. Svátost smíření nám umožňuje zakusit oceán bez hranic, kterým je Boží slitování. Jeho soucit pohlcuje všechny naše hříchy a dává nám skutečnou svobodu, bez obav, která nám umožňuje skočit do jeho lásky a božskosti s jeho zcela dokonalými plány našeho života. Čas od času zase svátost smíření prosazuje vědomí, že skáčeme do rukou otce, který nás miluje a „nikdy se neunaví zapomínáním na nás.“ (papež František)

  1. Zamiluješ se

Nakonec s tímto nepotřebuješ pomoci! Když strávíš více času s otevřením srdcem Adorací a necháš se Kristem milovat, pak se zamiluješ také. Tato láska ti přesně stanoví a dovolí být sám sebou. „Já jsem přišel, aby měli život a měli jej v hojnosti.“ (Jan 10, 10)

překlad z originálu: http://catholic-link.org/2015/07/10/10-surprising-things-that-happen-when-you-go-to-adoration-more-often/?fb_comment_id=988114951219655_988505821180568

Věci, které jako Asperger nikdy nepochopím

Lidé s Aspergerovým syndromem mnoho věcí nechápou. Je známé, že nechápou ironie, metafory, sarkasmy, přirovnání a rčení. Nechápu je ani já. Považuji se sice za hluboce věřícího člověka, ale velkým problémem je pro mě čtení Písma Svatého. V seznamu uvádím nepochopitelné věci, které mě nejvíce pálí.

  • Proč musím odpouštět druhým, přestože se mi neomluví?
  • Proč jsou metafory, ironie, sarkasmy a přirovnání?
  • Proč je Bible plná obrazných řečení?
  • Proč musím respektovat pravidla, určená jen pro zbytečnou „buzeraci“?
  • Proč je třeba respektovat nadřízené (učitele), kteří jednají špatně a já musím držet „hubu a krok“?
  • Proč je třeba se učit naprosté zbytečnosti, které s daným oborem nijak nesouvisí?
  • Proč je ošklivé přát druhým lidem smrt, přestože jsou protivní nebo škodí?
  • Kdokoliv nenávidí svého bratra, je vrah – a víte, že žádný vrah nemá podíl na věčném životě. (1. Janův 3, 15) Vůbec nerozumím tomu, proč je vrah, když jej vůbec nemusel zabít. Nad tímto veršem si neustále lámu hlavu.
  • Velmi se mi protiví toto rčení: Kdo po tobě kamenem, ty po něm chlebem. Proč? Vnímám to, jako by bylo normální si nechat „kálet“ na hlavu.

Co pro mě znamená Aspergerův syndrom?

Již ve čtyřech letech mi byl diagnostikován Aspergerův syndrom . Tehdy jsem byl mě zajímala různá zvířata, podle psychologické zprávy jsem nakreslil za den 25 obrázků sanitek. Ve třech letech jsem poznával první čísla a velká písmena, ve čtyřech letech přibyla malá písmena. Fascinovaly mě různé piktogramy, hlavně zákazové. V pěti letech jsem rád pročítal atlasy hub. To mi zůstalo dodnes, avšak papírové atlasy hub nahradil internet. Rodiče mi nedovolovali sbírat nové druhu hub, ale v mých 23 letech, kdy jsem se skamarádil s dívkou-bioložkou, jsem se rozhodl začít sbírat holubinky, v dalším roce přibyli čirůvky fialové, sluky svraskalé, čirůvky májovky a také jsem začal sbírat penízovky sametonohé , lidově zvané sametonožky a líhy. Pokaždé, když mě někdo uvidí s těmito druhy hub v košíku, hned se diví, co to sbírám. Od dětství mě zajímají také lokomotivy, do Národního technického muzea jsem chodil stejně rád jako na hřiště. Momentálně se zajímám především o historické motorové lokomotivy a vozy a o úzkorozchodné dráhy. Z dopravy mě zajímá také historie tramvají a trolejbusů.

Rodiče nesnášeli moji posedlost touto tématikou, nejhorší pro mě bylo nakreslit člověka, což po mně v sedmi letech často vyžadovali, asi jako přípravu na školu. Touto dobou na mně začali aplikovat metodu pevným objetím , což bylo horší než všechny tresty do hromady. Mnohem horší, než plácnutí vařečkou či zabavení věci. Přitom na mě křičeli, že je nenakreslím nikdy hezky a kreslím stále to samé. Já osobně jsem pro zákaz metody pevným objetím. Dítěti přitom nemá být umožněno se napít či vymočit. Byl to pro mě šok, když jsem se dočetl, že tato zvrhlost nemá být trestem.

Školu jsem až na nějaké sociální problémy zvládal docela dobře, míval jsem jedničky a dvojky a nepotřeboval jsem asistenta. Tělocvik pro mě býval utrpením. Nemám rád kolektivní sporty ani gymnastiku. Na druhém stupni jsem místo jedné hodiny tělocviku mohl chodit plavat, což bylo výrazně lepší a na střední škole mi lékařka vždy dávala uvolnění. Mezi spoustou lidí jsem to nezvládal. Na cvičení mi nadávali do mentálů, od čtvrté třídy mě šikanovali, nejčastěji braním věcím a urážlivými poznámkami. V životě jsem nebyl na žádném vícedenním školním pobytu, na třídenním až na vysoké škole.

Nyní na vysoké škole je spousta věcí lepších – žádné zkoušení u tabule, žádné namátkové písemky, žádná šikana, jen je problémem pro nás všechny předmět pomocné vědy historické. Čtení starého písma. Všem nám to přijde náročné v nepoměru s požadavky učitele. Nyní mě mrzí, že jsem po maturitě nešel dělat něco s počítačovou grafikou. Učím se v Inkscape, v Gimpu, Scribusu a teď zkouším tvořit webové stránky ve WordPressu.

Lidé s Aspergerovým syndromem často ani nedojdou pro rohlíky nebo nejsou schopni jet MHD. To já naštěstí nejsem. Mezi lidmi také nejsou rádi. V mém případě je to jen částečné, bývám rád mezi lidmi, s kterými si sednu. I kamarádka, která ví, co to Aspergerův syndrom je, říkala, že je to podivuhodné, že se s nimi dokáži bavit. Sám chodím ministrovat i do cizích kostelů a nemám problém zajít do sakristie a zeptat se. Dokonce ani v cizině ne.

Nechápu básničky, metafory, sarkasmy a ironie. Nevadí mi to, když to lidi nepoužívají. Bohužel mladší sestra i táta tyto obraty používají často a vytáčí mě to. Podle mě to není velký hendikep. Čtení bible je pro mě utrpení, sám na křesťanském spolču musím zkousnout modlitbu Lectio divina .

Lomy Českého krasu II.

Tetínský lom

V tomto článku uvádím méně známý lom pod Tetínem. Obec se nachází nad Berounem a přímo na kraji obce se nachází Přírodní rezervace Tetínské skály. Opustíme-li nádraží po kolejích směrem k mostu přes Berounku, po němž vede železniční trať do Rudné u Prahy a dále do Prahy, vydáme se podél řeky Berounky. Míjíme opuštěný strážní domek, obklopený všelijakým nepořádkem a pak dojdeme k propustku, který podejdeme a dostaneme se do rokle s vyschlým potokem. Kráčíme stále podél koryta potoka, až dojdeme k místu, kde už je v korytě voda a pak dorazíme k vodopádu. Těsně u vodopádu probíhá speleologický průzkum údajně největšího jeskynního systému Českého krasu. To se nacházíme v lomu, kde se těžilo od konce 19. století až do roku 1920. Na vodopádu jsou dokonce uvázány provazy, které umožňují vyšplhat nahoru a dále si můžeme prohlédnout kostely sv. Jana Nepomuckého, sv. Ludmily a sv. Kateřiny a také zbytky hradu v Tetíně.

Lom Alkazar a lomy Hostim

Lomy se nachází nedaleko železniční stanice Srbsko. Těžba v lomech začala v roce 1908 a ukončena v roce 1940. Během války se uvažovalo o propojení s lomy Amerika. Lom Alkazar s lomy Hostim byly spojeny úzkorozchodnou železnicí, která vedla až do železniční stanice Beroun – Závodí. Nejzajímavější je lom Alkazar. Skládá se ze tří etáží, které jsou přístupné po pěšině. K výšlapu doporučuji dobré boty. Velikou zajímavostí jsou vytěžené tunýlky, kterými se dostanete do jednotlivých etáží. V druhé etáží lomu překvapí vytěžený přístřešek. Z poslední etáže lomu je krásný výhled na Berounku a do protějšího, dosud funkčního a nepřístupného Kruhového lomu. Vydáme-li se po žluté značce vedoucí do Sv. Jana pod Skalou, narazíme na dva lomy – Hostim II., lom V Kozle a na druhém břehu, pokud nejsou stromy olistěné, vidíme poslední drobný lom. Přes most Kačák vedly koleje úzkorozchodné drážky. Možné těleso úzkorozchodné drážky je patrné mezi lomem Hostim II a Lomem v Kozle. U posledního lomu jsou patrné zbytky mostu.

Po soustavě lomů se dochovaly i některé stavby – lokomotivní remíza s dílnami a vila ředitele.

zdroj: http://www.hornictvi.info/techpam/hostim/hostim.htm

 

Pozůstatky první turistické cesty

První turisticky značená cesta u nás byla vyznačena 11. května 1889 od Štěchovic (Okr. Praha – západ) k dnes již zaplaveným svatojánským proudům poblíž Slap. V roce 2014 byla vrchní část částečně obnovena vyznačením replikami cedulí z roku 1889 a na stromy namalovány turistické značky větších rozměrů. Trasa je poměrně krátká, začíná na rozcestí zelené a modré značky za Štěchovicemi. Dáme-li se po značce červené, začínající cedulí s nápisy „Kolna“ a „Ku Vltavě“, dojdeme k oboře, do níž vlezeme po schůdkách (vstup je povolený, ale psi musí být na vodítku s náhubkem). Značení cesty není příliš zřetelné, ale cesta je vyšlapaná, dojdeme na louku, nad níž je elektrické vedení, loukou pokračujeme vzhůru, až narazíme na další schody z obory. To už jsme před rozcestím Kolna. Z Kolny sestoupíme dolů roklí na konec nejstarší turistické cesty. Zbytek je již zaplavený Vltavou. Začátek trasy, Kolna a konec cesty jsou označeny informační mi tabulemi.

Pokud se nám zdá tato trasa příliš krátká, můžeme se dát na jinou turistickou cestu. Můžeme dojít po silnici k současné červené značce, která nás dovede ke kapli na Rovínku a dále do Slap, nebo dojít do Třebenic, odkud vede modrá značka do Rabyně a Vysokého Újezda či zpátky. Zelená trasa zpátky do Štěchovic je součást naučné stezky Svatojánské proudy a můžeme se tu kochat protějšími skálami. Tato trasa není vhodná pro kola, kočárky a lidi trpící závratěmi.