Vídeň duchovní

Vídeň je veliké město plné pozoruhodností. Je tu plno zajímavých kostelů z různých období. Nejznámější je Stephansdom na Stephanplatz. Je to vídeňská katedrála z doby gotické s pozůstatky původní románské stavby na západním průčelí. Hned při vstupu na epištolní straně se nachází malá kaple s vystavenou Nejsvětější Svátostí, kde je možné adorovat až do 22. hodiny večer. Problém ovšem je, když je venku nějaká demonstrace nebo hudba, to se tam moc modlit nedá. Při mojí poslední návštěvě Vídně v poslední den tam byl neskutečný hluk z demonstrace týkající se Kurdů. Dále se v centru nachází cihlový gotický kostel P. Maria am Gegestade, kde působil sv. Klement Maria Hofbauer a má tu i svůj hrob. Nachází se tu i jeho muzeum, ale to jsem bohužel z časových důvodů nestihl. V neděli v 8.30 se tu slouží české mše, já na ni nebyl. Je tu možné i ministrovat a moc se mi líbí, že je tu zvykem přijímat Eucharistii vkleče a do úst, nikoli na ruku, jak je rozšířené v celé západní Evropě. Další zajímavý středověký kostel je románský Ruprechtskirche, který je v pátek otevřený v pozdních večerních hodinách od 21. do 0.00 hodin. Je důkladně schovaný mezi domy a špatně se hledá. Bohužel uvnitř je hodně slyšet hluk z okolních hospod. Ačkoli prostý interiér ke ztišení přímo vybízí, tak se to tu kvůli hluku z okolí nedá. Nelze opomenout ani barokní Peterskirche, stojící na místě nejstaršího kostela ve Vídni. Nedaleko centra se nachází proslulý barokní Karlskirche, který je postavený jako směs různých prvků, typických pro římskou architekturu, protože měl připomínat kombinaci antického a křesťanského Říma. Byl postavený jako připomínka morové epidemie, proto je také zasvěcen sv. Karlu Boromejskému, patronu proti infekčním nemocem. Prvky antického Říma jsou portikus se sloupy a sloupy před kostelem, které mají připomínat Trajánův sloup v Římě. V centru se nachází také Jesuitenkirche s nástropními malbami od významného malíře Andrea Pozzo. Katedrálu připomíná novogotický Votivkirche, který je přístupný pouze v oblasti kněžiště.

Další zajímavé barokní kostely se nachází poblíž centra. Je to kostel oratoriánů, Rochuskirche, se dvěma věžemi. V jeho průčelí je zajímavostí trojúhelníkovitý fronton v segmentovém frontonu, odvozený od kostela Il Gesu v Římě. Zajímvostí je absence obětního stolu v kněžišti, neboť se zde slaví tzv. tridentská liturgie. Nedaleko Rochuskirche se nachází Elisabethinnenkirche, odvozený od kostela alžbětinek v Praze. Dále je zajímavý Servitenkirche, který je zevně velmi strohý, zato má oválný půdorys a zdobený interiér. V době mojí návštěvy byl v opravě. Nádherný je poutní kostel Mariahilf, posloužil i jako vzor pro kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů v Luži. Je to dvouvěžová stavba na půdorysu latinského kříže a na hlavním oltáři je milostný obraz Panny Marie Pomocnice. Blízko Mariahilf, hned při východu z metra, spatříme klášterní kostel sv. Kříže, označovaný jako Stiftskirche. Mým nejčastěji navštěvovaným kostelem ve Vídni je Hl-Ägyd-Kirche ve čtvrti Gumpendorf. Patří kongregaci eucharistiánů, které založil sv. Petr Julián Eymard ve Francii. Znám se zde s většinou kněží od vidění a mohu tu i ministrovat. Před ranní Mší svatou se tu modlím s řeholníky ranní chvály německy.

Pár stanic metrem od centra se nachází novorománský kostel sv. Františka z Serafinského, připomínající románské kostely v Köln am Rhein, jehož součástí je kaple s krásnou mozaikou. Podle trinitářských světců, vyobrazených v kostele zde nejspíše působí trinitáři. Na okraji Vídně najdeme také dva unikátní secesní kostely první moderní evropský kostel sv. Leopolda Otto-Wagner-Kirche v psychiatrické léčebně, kam se dostaneme metrem směrem na Ottakring a poté autobusem. Autorem tohoto kostela je významný rakouský secesní architekt Otto Wagner, který podle jehož návrhu byly postaveny i stanice Stadtbahn, dnešního metra. Tento kostel je otevřený pouze v sobotu a to s průvodcem. Další secesní kostel je Karl-Borromeus-Kirche na ústředním hřbitově, kam nás doveze tramvaj.   Poblíž západního nádraží nalezneme dva novogotické cihlové kostely kostel Maria von Siege, který byl předán koptské církvi, je bohužel zavřený a prochází opravou. Je to centrála na polygonálním půdorysu a stala se vzorem pro kostel v Poštorné. Další novogotický kostel u západního nádraží, Lazaristenkriche, je na půdorysu kříže se sankusníkem nad křížením.

 

 

Za sochami do Lysé nad Labem I

V Lysé nad Labem se nachází zajímavé sochy, jak profánní, tak i církevní. Nejvíce soch najdeme v parku při barokním zámku, dnes sloužícím jako domov seniorů. Již v roce 1013 zde byla zmiňována tvrz, později na jejím místě stával hrad, přestavěný v době renesance a baroka na zámek.

Vedle zámku se nachází bývalý klášter bosých augustiniánů, dnes sloužící jako archiv z let 1731 – 1741. Při vstupu do zámeckého parku na západní straně kláštera spatříme sochu sv. Augustina. Na jižní straně kláštera při pohledu z ulice vidíme sochu sv. Jana Nepomuckého a dva anděly od sochaře Františka Adámka z Benátek, možná také Jana Dlouhého – Langa.

Zámecký park si jistě zaslouží označení „ráj soch.“ Nachází se na jižní straně, kde na horní terase spatříme alegorie Jara, Léta, Podzimu a Zimy v podobě antických bohů z dílny Matyáše Bernarda Brauna z let 1734 – 1735.

Jaro je zobrazeno římskou bohyní květin a zahrad, Flórou s květinami, oblečenou do pláště, kryjícího její intimní části těla. Za pravou nohou je pařez, nad ním pravou rukou přidržuje proutěný koš s květinami, v levé ruce drží hrst květů. U nohou najdeme hlemýždě a žábu.

Léto je zobrazeno římskou bohyní úrody a plodnosti, Céres, v lehkém plášti, sepnutém páskem přes břicho. V pravé ruce drží srp, za levou nohou je snop s obilím a kachnou.

Podzim představuje bůh vína a radovánek, Bakchus, v plášti a s hroznem vína, jímž krmí malé putti za levou nakročenou nohou.

Zimu představuje starý muž, možná bůh Vulcanus, v plášti lemovaném kožešinou. Pravou rukou hladí malého chlapce, který drží v rukou ohřívadlo se žhavými uhlíky, ohřívající levou ruku starce.

Z horní terasy vedou tři schodiště. Na severním schodišti jsou alegorie čtyř živlů od Matyáše Bernarda Brauna z roku 1735: země,  oheň, voda a vzduch. Zemi představuje putto s rýčem zarýpávajím se do zeměkoule, oheň putto, za ním nádoba s plameny, vodu zobrazuje putto, sedící na rybě a vzduch putto s letícím ptákem, držící dmýchací vak.

Střední schodiště nahoře tvoří sochy Apollona a Venuše s Kupidem přibližně z roku 1696, od neznámého autora.

Jižní schodiště je tvořeno alegoriemi světadílů v podobách chlapců a jsou od Matyáše Bernarda Brauna z roku 1735. Afrika drží kornout květin v rukou, sedí na dvouocasém lvu, má na hlavě čepici ze sloní kůže s ušima a chobotem. Amerika stojí na krokodýlovi, uváděném též jako žralok, v levé ruce drží luk a pravou ruku má zdviženou. Je oblečen do suknice a pláště s brašnou se šípy a na hlavě má indiánskou čelenku z ptačího peří. Evropa drží v pravé ruce oktogonální centrálu, možná svatopetrský chrám a za pravou nohou se nalézá roh hojnosti s hrozny vína, který přidržuje levou rukou. Na hlavě má královskou korunu a u levé nohy papežskou tiáru. Asie stojí rozkročená na velbloudovi, viditelném u pravé nohy postavy, pravou rukou zvedá nad hlavou květiny a v levé ruce drží nádobu s kadidlem, vonnými mastmi či orientálním kořením.

Na horní terase se nachází alegorie svobodných umění, z původních čtyř – astronomie, geometrie, gramatika a rétorika najdeme jen dvě – geometrii a rétoriku. Autorem soch je Ignác František Platzer a jsou z roku 1764.

Další sochy na spodní terase jsou lvi a sfingy, také od Matyáše Bernarda Brauna.

Zdroj:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Lys%C3%A1_nad_Labem_%28z%C3%A1mek%29

https://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_soch_v_Lys%C3%A9_nad_Labem#Z.C3.A1mek_Lys.C3.A1