Sochy u zámku v Lysé nad Labem II.

Na spodní terase v zámeckém parku se nachází řada soch antických Bohů – Zeus/Jupiter, Vulkán/Hefaistos, Diana/Artemis, Pomona, Gaia a Neptun/Posedion. Sochy jsou z roku 1760 z dílny Ignáce Františka Platzera.

Zeus/Jupiter, nejvyšší antický bůh, je štíhlé postavy, s jednoduchou drapérií vzadu, vpředu zakrývající intimní partie. Na hlavě má korunu a mezi nohama drží orla – krále ptáků.

Vulkán/Hefaistos, dělník mezi bohy, je opět spoře oděn v drapérii a je opřený o kovadlinu a v pravé ruce drží kladivo.

Diana/Artemis, bohyně lovu, stojí oděna v jednoduchých šatech, v pravé ruce drží luk a na zádech má toulec s šípy.

Pomona, římská bohyně hojnosti, je podobně jako Diana/Artemis oděna v jedoduchých šatech a na levé straně na podstavci z kvádrů drží ošatku s ovocem.

Gaia, bohyně země, dříve ztotožňována s Hérou/Juno, je oděna do pláště, spojeného páskou jdoucí přes pravé rameno, zakrývá záda a klín. Korunka na hlavě je vytvořena z hradebních zdí. Stojí na spodku vysokého pařezu, ozdobeném pnoucími rostlinou. Na vrchol pařezu směřuje levá ruka s klíčem, možná určeném k otevření hradební brány. Za klíčem jsou plody neurčité rostliny.

Neptun/Poseidon, bůh moří s korunou na hlavě, je oděný do pláště, zakrývající záda a intimní partie, stojí na delfínovi, do jehož hlavy zapichuje trojzubec.

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor_antick%C3%BDch_boh%C5%AF_%28Lys%C3%A1_nad_Labem%29

Za sochami do Lysé nad Labem I

V Lysé nad Labem se nachází zajímavé sochy, jak profánní, tak i církevní. Nejvíce soch najdeme v parku při barokním zámku, dnes sloužícím jako domov seniorů. Již v roce 1013 zde byla zmiňována tvrz, později na jejím místě stával hrad, přestavěný v době renesance a baroka na zámek.

Vedle zámku se nachází bývalý klášter bosých augustiniánů, dnes sloužící jako archiv z let 1731 – 1741. Při vstupu do zámeckého parku na západní straně kláštera spatříme sochu sv. Augustina. Na jižní straně kláštera při pohledu z ulice vidíme sochu sv. Jana Nepomuckého a dva anděly od sochaře Františka Adámka z Benátek, možná také Jana Dlouhého – Langa.

Zámecký park si jistě zaslouží označení „ráj soch.“ Nachází se na jižní straně, kde na horní terase spatříme alegorie Jara, Léta, Podzimu a Zimy v podobě antických bohů z dílny Matyáše Bernarda Brauna z let 1734 – 1735.

Jaro je zobrazeno římskou bohyní květin a zahrad, Flórou s květinami, oblečenou do pláště, kryjícího její intimní části těla. Za pravou nohou je pařez, nad ním pravou rukou přidržuje proutěný koš s květinami, v levé ruce drží hrst květů. U nohou najdeme hlemýždě a žábu.

Léto je zobrazeno římskou bohyní úrody a plodnosti, Céres, v lehkém plášti, sepnutém páskem přes břicho. V pravé ruce drží srp, za levou nohou je snop s obilím a kachnou.

Podzim představuje bůh vína a radovánek, Bakchus, v plášti a s hroznem vína, jímž krmí malé putti za levou nakročenou nohou.

Zimu představuje starý muž, možná bůh Vulcanus, v plášti lemovaném kožešinou. Pravou rukou hladí malého chlapce, který drží v rukou ohřívadlo se žhavými uhlíky, ohřívající levou ruku starce.

Z horní terasy vedou tři schodiště. Na severním schodišti jsou alegorie čtyř živlů od Matyáše Bernarda Brauna z roku 1735: země,  oheň, voda a vzduch. Zemi představuje putto s rýčem zarýpávajím se do zeměkoule, oheň putto, za ním nádoba s plameny, vodu zobrazuje putto, sedící na rybě a vzduch putto s letícím ptákem, držící dmýchací vak.

Střední schodiště nahoře tvoří sochy Apollona a Venuše s Kupidem přibližně z roku 1696, od neznámého autora.

Jižní schodiště je tvořeno alegoriemi světadílů v podobách chlapců a jsou od Matyáše Bernarda Brauna z roku 1735. Afrika drží kornout květin v rukou, sedí na dvouocasém lvu, má na hlavě čepici ze sloní kůže s ušima a chobotem. Amerika stojí na krokodýlovi, uváděném též jako žralok, v levé ruce drží luk a pravou ruku má zdviženou. Je oblečen do suknice a pláště s brašnou se šípy a na hlavě má indiánskou čelenku z ptačího peří. Evropa drží v pravé ruce oktogonální centrálu, možná svatopetrský chrám a za pravou nohou se nalézá roh hojnosti s hrozny vína, který přidržuje levou rukou. Na hlavě má královskou korunu a u levé nohy papežskou tiáru. Asie stojí rozkročená na velbloudovi, viditelném u pravé nohy postavy, pravou rukou zvedá nad hlavou květiny a v levé ruce drží nádobu s kadidlem, vonnými mastmi či orientálním kořením.

Na horní terase se nachází alegorie svobodných umění, z původních čtyř – astronomie, geometrie, gramatika a rétorika najdeme jen dvě – geometrii a rétoriku. Autorem soch je Ignác František Platzer a jsou z roku 1764.

Další sochy na spodní terase jsou lvi a sfingy, také od Matyáše Bernarda Brauna.

Zdroj:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Lys%C3%A1_nad_Labem_%28z%C3%A1mek%29

https://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_soch_v_Lys%C3%A9_nad_Labem#Z.C3.A1mek_Lys.C3.A1

Lomy Českého krasu V.

Ačkoli se popisované lomy nenachází přímo na území CHKO Český kras, přesto je zmiňuji, neboť se nachází těsně při hranicích a jejich historie je podobná, jako u předchozích lomů.

Lom Kosov

Tento lom byl otevřený roku 1909 a sloužil k těžbě korekčních surovin k výrobě cementu. Původně byl spojený lanovou dráhou do cementárny v Králově dvoře, později byla lanová dráha prodloužena do Císařského lomu, který je dnes pohlcený Velkolomem Čertovy schody. Provoz lomu zajišťovaly kompresory, bagry, vrtací kladiva a vytěžený materiál byl odvážen po úzkorozchodné železnici ke stanici lanovky. Drážka byla zrušena ve 40. letech po náhradě lanové dráhy pásovým dopravníkem. Lanovka byla zlikvidována v 50. letech.

Do lomu Kosov se dojdeme nejlépe ze železniční stanice Beroun po zelené turistické značce přes Jarov. Tento lom je majetkem společnosti Velkolom Čertovy schody, oficiálně je do něho vstup zakázán, ale nikdo tu nehlídá. Odbočíme z turistické značky, přelezeme závoru a postupně se ocitneme v etáži lomu. Úplně spodní část lomu je zatopená, voda je krásně modrá a lidé se sem dle informací z internetu chodí koupat. Chceme-li jít přímo k jezeru, můžeme také odbočit ze zelené turistické značky později, kde narazíme na zavřená vrata, která však lze obejít.

Lomy u Tetína pod vrchem Damil

Nedaleko Berouna se nachází obec Tetín, proslulá zbytky hradu, na němž byla umučena sv. Ludmila. Také zde se těžil vápenec a většina lomů byla napojena na úzkorozchodnou železnici Beroun – Koněprusy.

Těžba v lomech začala roku 1871 otevřením dnes již zasypaného „starého“ Bílého lomu. V témže roce byl otevřen také Modrý lom, který je z největším lomem pod Damilem a provoz ukončil roku 1957. Roku 1874 byl otevřený lom Na Sekyře, sloužící velmi krátkou dobu. V 90. letech 19. století byly otevřeny dva lomy: Na Krétě, uzavřený roku 1910 pro nemožnost napojení na železnici Beroun – Koněprusy a Hergetův, slouží do roku 1934. Roku 1904 byl otevřen Černý lom, který byl v provozu dvacet let. Nejmladším lomem je Nový Bílý lom z roku 1952, v němž těžba skončila roku 1962 v souvislosti s otevřením Velkolomu Čertovy schody.

Do lomů vede naučná stezka Tetínské vyhlídky II, vedoucí od odbočky Damil na modré turistické značce, vedoucí z Berouna. Při cestě z Berouna míjíme nejprve Hergetův lom, spojený s Černým lomem, odbočíme-li dále, dojdeme do lomu Na Krétě. Do Modrého lomu a Nového Bílého lomu již naučná stezka ani turistická značka nevede, ale cesta je vyšlapána na tělese úzkorozchodné drážky a můžeme cestou vidět portál tunelu pro železnici do Modrého lomu. V Modrém lomu je třeba být opatrný, protože se zde provozuje motokros.

Zdroj: http://www.hornictvi.info/techpam/kosov/kosov.htm

Michal Martinek, Bohuslav Zeman, Radim Šnábl, Vlastimil Novotný, K.B.K. Malodráha Králův dvůr – Beroun – Koněprusy, Nymburk, 1987

Informační tabule naučné stezky Tetínské vyhlídky II.

 

Pochod pro život a Mezinárodní den autismu

Pochod pro život a Mezinárodní den autismu

Letošní pochod pro život připadl také na Mezinárodní den autismu. Myslím, že tyto dvě události mají spolu něco společného – podpora života. Tradicí na mezinárodní den autismu je modré oblečení, jako symbol barvy komunikace, která je pro lidi s autismem obtížná. Skutečně jsem si vzal tmavě modré džíny, královsky modré tričko s motorovými vozy a tmavě modrou mikinu s pantografovými jednotkami. Lidé s autismem mají v životě různé problémy, komunikací počínaje.

Já sám mám s komunikací veliké problémy, spoustě formulací vůbec nerozumím a beru je, jako by na mě byli druzí lidé oškliví nebo by mě odmítali. Kvůli autismu se na rozdíl od Downova syndromu naštěstí nezabíjí, protože jej nelze odhalit v prenatálním stádiu. Ovšem i já si říkám, proč právě já musím žít s Aspergerovým syndromem. Na to si odpovídám třemi otázkami: Proč ne, třeba proto, abych udělal něco dobrého nebo to, že to pochopím, až budu povolán do Božího království. Buďme rádi, že autismus nelze odhalit v prenatálním stádiu, jinak se možná potraty ještě zvýšily a chyběli by tu lidé, kteří by byli dobří v práci s počítačem, ve zpěvu, v kreslení či nějaké jiné vědě a hůře postižení by mohli být třeba ošetřovatelé zvířat či pomocníci v chráněných kavárnách. Navíc začlenění různě postižených lidí pomáhá morálce, v Katolickém týdeníku kdysi psali, že na škole, která integruje žáky s různými postiženími, nemají zde tolik kázeňských problémů ostatních žáků. Pochodem pro život lze možná děkovat, že se nedá v prenatálním stádiu odhalit všechna postižení, která by nutila ženy na potrat.

IMG_20160402_124157

Já jsem prožil Národní pochod pro život nejdříve na řeckokatolické Svaté liturgii v katedrále sv. Klimenta. Líbilo se mi, že nebyla plna různých zdlouhavých projevů a dbal se důraz na zpřítomnění kalvárské Oběti. V kázání se vladyka Ladislav Hučko velmi kriticky vyjádřil k častému rození dětí mimo manželství a také k tomu, že po potratech nám tu někdo bude chybět. Staroslovanské zpěvy byly sice hezké, při pohledu do misálku jsem staroslověnštině rozuměl, ale odpovídat jsem nedokázal. Již brzy po Svaté liturgii jsem se přesunul na Klárov, kde probíhalo shromáždění. Líbil se mi projev Jany Jochové, která se jasně vyjádřila proti gendrové ideologii a sexuální výchově ve škole. Pochod začal ve dvě hodiny, vedl přes Mánesův most, Křižovnickou ulici, Smetanovo nábřeží, Husovu ulici, 28. října, až skončil u pomníku sv. Václava na Václavském náměstí. Na závěr se mi líbil projev protestanta. Řekl, že jsme se zúčastnili pochodu proti potratům, ale znamená to, že jsme pro život. Také řekl, že nějakého chlapce s Downovým syndromem má ještě radši, než ostatní. Na závěr pochodu zazněl svatováclavský chorál. Účastníků bylo 7000, více než se počítalo, což je jistě chvályhodné.

IMG_20160402_153637

Lomy Českého krasu IV.

Lom Chlum u Srbska

Dalším zajímavým opuštěným lomem v Českém krasu je lom Chlum, nacházející se blízko Srbska. Je přístupný po zelené turistické značce od rozcestí u Solvayových lomů přes Hostim k nádraží v Srbsku. Byl založený roku 1920 firmou Bárta, Herget a Tichý. Během války zde měla Plzeňská Škodovka v podzemních prostorách záložní archiv výkresů. Po roce 1950 lom převzaly Královédvorské cementárny, po roce 1953 Pragocement Radotín. Těžba v lomu byla ukončena v roce 1961, ve východní části lomu proběhla menší těžba a odstřel volných bloků ještě v letech 1970 – 1974. V polovině 40. let byl objevený jeskynní systém, ovšem nepřístupný. V roce 2003 byly jeskyně propojeny. Lom je tříetážový. Jeskyně jsou sídla netopýrů. V dubnu v lomu kvetou hlaváčky jarní, později kosatce bezlisté, které můžeme najít na okraji zalesněné části lomu v severozápadní části.

zdroje:

http://www.brdy.info/kapitoly/srbsko.php

http://www.mistopis.eu/mistopiscr/podbrdsko/berounsko/chlum/chlum.htm

 

Lomy Českého krasu III.

Lomy u Koněpruských jeskyní

Pod Koněpruskými jeskyněmi se nachází tři opuštěné lomy – Hergetův, Houbův a Na žabce. Těžba začala počátkem 19. století a skončila v roce 1948. Nad lomy se vytváří stepi porostlé vzácnými rostlinami, na jaře je zde početný koniklec luční. V létě stepi spásají kozy a ovce pro udržení růstu ohrožených druhů rostlin. Po trase vede naučná stezka. Sejdeme-li z naučné stezky, narazíme nejdříve na Hergetův lom, kde se dokonce nachází chatka. Poté, co se vrátíme na přístupovou pěšinu a sejdeme dolů, narazíme na samém konci Národní přírodní památky Zlatý kůň na lom V žabce, u kterého kdysi končila malodráha Beroun – Koněprusy, sloužící k odvozu vytěženého vápence. Největší lom je Houbův. Na dně lomu pozorujeme umělecké vývory z kamenů. Pokud si projdeme lom pozorněji za nános, nalezneme zkratku, která nás vyvede nahoru. Na její výšlap potřebujeme dobré boty. Můžeme si i vrátit a pokračovat po naučné stezce. Nahoře na jaře kvetou zmiňované koniklece luční. Některé jsou chráněny před pošlapáním klíckami. Na samém vrcholu Zlatý Kůň je krásný výhled do okolí, dokonce až do Prahy – Stodůlek.

Lom Kobyla

Další lom, ke kterému vedla malodráha Beroun – Koněprusy a nachází se nedaleko výše popisovaných lomů, byl otevřený koncem 19. století. Těžba v lomu byla ukončena kvůli ekonomické krizi v roce 1929. Po ukončení těžby byly v lomu nalezeny kosti vyhynulých živočichů, které jsou dnes součástí sbírek Národního muzea. Do lomu vede naučná stezka přímo tunelem úzkorozchodné drážky. Je možné si projít celý lom kolem shora. Nachází se tu také jeskyně, která není přístupná.

Zdroj:

http://www.hornictvi.info/techpam/kobyla/kobyla.htm

Michal Martinek, Bohuslav Zeman, Radim Šnábl, Vlastimil Novotný, K.B.K. Malodráha Králův dvůr – Beroun – Koněprusy, Nymburk, 1987

Výroky sv. Petra Juliána Eymarda I.

Na svém blogu se chystám sepsat výroky o Eucharistii od sv. Petra Juliána Eymarda. Nyní při vytváření prezentace o tomto světci a jím založené kongregaci eucharistiánů pro křesťanské společenství při farnosti u Panny Marie Sněžné v Praze, kam pravidelně docházím, jsem objevil na internetu zajímavé Eymardovy citáty o Eucharistii.

  • „Když se vydáme následovat Ježíše, nesmíme nechat stranou Marii. Její překrásný titul »Naše milá Paní od Nejsvětější svátosti« nás nechává padnout na kolena jako děti, které tváří v tvář velkému tajemství lásky jejího požehnaného dítěte Ježíše následují příklad Jeho předobré Matky‘.“
  • „Jedno století je krokem vpřed nebo vzad podle toho, v jaké míře se v něm uctívala Nejsvětější svátost.“
  • „Miluje, doufá, čeká. Kdyby sestoupil na oltář jen v určité dny, někteří hříšníci, kteří by se chtěli obrátit, by jej možná hledali a nenalezli, možná by museli čekat. Náš Pán upřednostňuje hříšníky po léta spíše, než by je nutil čekat jediný okamžik“
  • „Nejsvětější Svátost je jako boží zásobárna naplněná vší silou, Bůh Ji umístil do celého světa, tudíž každý si ji může brát“
  • „Mějte velkou lásku k Pánu Ježíšovi v božské svátosti Lásky, to je božská oáza na poušti. Je to nebeská mana na cestě. Je to Svatá Archa. Je to život a Ráj lásky na zemi“
  • „Jak laskavý je náš Svátostný Kristus! Vítá tě každou hodinu ve dne v noci. Jeho láska nezná odpočinek. Je vždy na tebe nejněžnější. Když jej navštívíš, zapomene na tvé hříchy a hovoří jen Jeho radost, něha a láska. Přijetím se ti dává, každý může přemýšlet, co potřebuje, aby Jej učinil šťastným“

Již kvete kandík psí zub

V Národní přírodní památce Medník, na území zvaném V jámách, kde se těžilo zlato, nacházející se nedaleko Prahy při řece Sázavě, již začala kvést kriticky ohrožená rostlina kandík psí zub, která roste pouze zde. Jednoděložná rostlina z čeledi liliovitých je nižšího vzrůstu. Vejčité až široce kopinaté nachovo-tmavozelené listy vyrůstají přízemně, obvykle po dvou. Tenká rudá lodyha, rostoucí z podlouhlé cibulky, která dala rostlině jméno, je rudofialová. Květ je růžovofialový. Okvětní lístky rostou dozadu, avšak při letošní i loňské návštěvě Medníku byly květy spíše splihlé. Rostlina kvete od března do začátku dubna.

Původ kandíku na Medníku není jasný. Předpokládá se, že jde o reliktní stanoviště kdysi jeho značného rozšíření nebo zavlečení z jižní Evropy. Výskyt kandíku byl uváděn také v dnes zaniklé lokalitě v okolí Bečova nad Teplou.

Kam na hlaváčky jarní v okolí Prahy

V okolí Prahy lze na některých místech najít silně ohroženou rostlinu hlaváček jarní (Adonis vernalis). Hlaváčky najdeme zejména na stepích a stráních. Rostlina patří do čeledi pryskyřníkovitých a je jedovatá. Kvete od konce března do začátku května. Hlaváčky najdeme v okolí Prahy na PP Kovárské stráně nedaleko hradu Okoř, dále v lomu Chlum v Českém krasu (sám se tato místa navštívil) a také na PR Kopeč u Neratovic a PP Hlaváčková stráň u Klecan. Nedaleko lomu Chlum jsem hlaváčky z dálky rozlišil od všudypřítomných pampelišek podle výrazně světlejší barvy, pampelišky mají barvu spíše do oranžova, zato hlaváčky jsou světle žluté.

Deset překvapujících věcí, které se dějí, když chodíš na adorace častěji

adorace

  1. Budeš mít větší bázeň a cit pro zázraky

Není nic krásnějšího, než atmosféra tiché kaple či kostela. Vůně kadidla a krása monstrance pomáhá porozumět skutečnosti, která nastává při Adoraci. Jsme před skutečným Pánem Ježíšem, Jeho Tělem, Krví, Duší a Božství. Čím více se ponoříš do ticha před vystavenou Nejsvětější svátostí, tím více si uvědomíš, že jedinou odpovědí je div a zázrak Boží velikosti.

  1. Zakusíš pokoj ve svém životě

Kristus řekl: „Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám.“ (Jan 14, 27) Vnější pokoj, který můžeme zakusit v Adoraci, ticho a klid, se prohlubuje. Vede k vnitřnímu pokoji, který ovlivňuje všechny události našich životů. Neznamená, že vše v našem životě bude dokonalé a bez utrpení, ale Kristův pokoj znamená, že s námi nemohou lomcovat bouře našeho života.

  1. Začneš se dívat navenek

Ježíš řekl: „Milujte se navzájem, jako jsem miloval vás.“ (Jan 13, 34) Trávit čas Adorací nás spojuje s celým světem, pak trávíme veškerý čas se Stvořitelem! Více oslavy Boha znamená, že můžeme hledět za hranice našich starostí a vidět potřeby ostatních lidí a ve světě, ve kterém žijeme.

  1. Někdy se budeš nudit

Přijdou časy, kdy na Adoraci nemůžeš nic pocítit. Něco tě vyruší, začínají ti utíkat myšlenky, uslyšíš někoho vedle sebe špitat. Možná počátek adorace byl plný úžasných pocitů! Obyčejná Adorace je, když nastane každodenní život a nemusíš cítit nic tak zvláštního. Ale to neznehodnotí ani nevezme skutečnost, jakou je Adorace. Naše důvěra je více než pocity a Bůh zůstává stále v tobě. To je nádhera Vtělení – Bůh stvořil člověka, přicházejícího do našich napětí, obav, potíží – ano, do nudy. Víme, že i tehdy, když strávíme hodinu před Nejsvětější Svátostí je pokračující návrat k Pánu každou minutu, když tvá myšlenka uniká, stále dáváš Bohu nejlepší dar, jaký můžeš – svůj čas a vše ostatní.

  1. Ale budeš vzrušen chozením na Adorace

Čím více času strávíš Adorací objevující, že Bůh je ten, kdo tě miluje a chce strávit čas s tebou, tím více začneš skutečně chtít chodit na Adorace. Jestliže jsi někdy cítil Adoraci jako nepříjemnou povinnost, možná dokonce zjistíš nadšení, abys šel! Adorace je návyková, ne kvůli tomu, co můžeme získat, ale protože jsme byli stvořeni k úctě. Jako říkáme při Mši svaté je to „důstojné a spravedlivé“ že můžeme děkovat Bohu! Adorace je vložena do našich srdcí a „naše srdce jsou neklidná, dokud nespočinou v Bohu.“ (Sv. Augustin)

  1. Do tvého života vstoupí důstojnost

Je úžasné jak jednoduchý čin i krátké Adorace učiní velký rozdíl odpočinku tvého života. Můžeš přenášet okamžik v jeho přítomnosti, až opustíš kostel či kapli. Jeho důstojnost ti zůstává stále, především při pokušení. Když trávíš více času Adorací, je snazší překonat pokušení. Někdy je to skutečně přímočaré.

  1. Uvědomíš si, jak jsi šťastný

Jestliže je tak jednoduché nastoupit do auta a jet do kostela adorovat či dokonce jít do blízké kaple, považuješ to za samozřejmé. Zde jsou ti, kteří milují trávení času Adorací Pána Ježíše, ale musí zůstat doma kvůli nemoci či práci. Také v tomto světě jsou ti, kteří riskují svůj život za Eucharistii v místech, kde jsou pronásledování pro víru. Když si vzpomeneš na ty, kteří bojují hodiny či dny v nebezpečných situacích, aby měli Ježíše na prvním místě, uvědomíš si, jaký je to dar možnost modlit se veřejně, uvědomíš si, jaké je to mít kněze, který uděluje svátosti.

  1. Uvědomíš si, že Bůh má smysl pro humor

Čím více můžeš naslouchat Boha, namísto mluvení k Němu, zjistíš, že Bůh má skutečně dobrý smysl pro humor. Má rád jeden či dva vtipy a někdy jsou tyto momenty dosti zábavné, aby ses smál nahlas. Překvapivě, možná neprokazují ti nejlepší otcové svoji lásku vřele dobrým humorem?!

  1. Budeš chtít více chodit ke svátosti smíření

Možná zní děsivě, ale není. Svátost smíření nám umožňuje zakusit oceán bez hranic, kterým je Boží slitování. Jeho soucit pohlcuje všechny naše hříchy a dává nám skutečnou svobodu, bez obav, která nám umožňuje skočit do jeho lásky a božskosti s jeho zcela dokonalými plány našeho života. Čas od času zase svátost smíření prosazuje vědomí, že skáčeme do rukou otce, který nás miluje a „nikdy se neunaví zapomínáním na nás.“ (papež František)

  1. Zamiluješ se

Nakonec s tímto nepotřebuješ pomoci! Když strávíš více času s otevřením srdcem Adorací a necháš se Kristem milovat, pak se zamiluješ také. Tato láska ti přesně stanoví a dovolí být sám sebou. „Já jsem přišel, aby měli život a měli jej v hojnosti.“ (Jan 10, 10)

překlad z originálu: http://catholic-link.org/2015/07/10/10-surprising-things-that-happen-when-you-go-to-adoration-more-often/?fb_comment_id=988114951219655_988505821180568