Pochod pro život a Mezinárodní den autismu

Letošní pochod pro život připadl také na Mezinárodní den autismu. Myslím, že tyto dvě události mají spolu něco společného – podpora života. Tradicí na mezinárodní den autismu je modré oblečení, jako symbol barvy komunikace, která je pro lidi s autismem obtížná. Skutečně jsem si vzal tmavě modré džíny, královsky modré tričko s motorovými vozy a tmavě modrou mikinu s pantografovými jednotkami. Lidé s autismem mají v životě různé problémy, komunikací počínaje.

Já sám mám s komunikací veliké problémy, spoustě formulací vůbec nerozumím a beru je, jako by na mě byli druzí lidé oškliví nebo by mě odmítali. Kvůli autismu se na rozdíl od Downova syndromu naštěstí nezabíjí, protože jej nelze odhalit v prenatálním stádiu. Ovšem i já si říkám, proč právě já musím žít s Aspergerovým syndromem. Na to si odpovídám třemi otázkami: Proč ne, třeba proto, abych udělal něco dobrého nebo to, že to pochopím, až budu povolán do Božího království. Buďme rádi, že autismus nelze odhalit v prenatálním stádiu, jinak se možná potraty ještě zvýšily a chyběli by tu lidé, kteří by byli dobří v práci s počítačem, ve zpěvu, v kreslení či nějaké jiné vědě a hůře postižení by mohli být třeba ošetřovatelé zvířat či pomocníci v chráněných kavárnách. Navíc začlenění různě postižených lidí pomáhá morálce, v Katolickém týdeníku kdysi psali, že na škole, která integruje žáky s různými postiženími, nemají zde tolik kázeňských problémů ostatních žáků. Pochodem pro život lze možná děkovat, že se nedá v prenatálním stádiu odhalit všechna postižení, která by nutila ženy na potrat.

Já jsem prožil Národní pochod pro život nejdříve na řeckokatolické Svaté liturgii v katedrále sv. Klimenta. Líbilo se mi, že nebyla plna různých zdlouhavých projevů a dbal se důraz na zpřítomnění kalvárské Oběti. V kázání se vladyka Ladislav Hučko velmi kriticky vyjádřil k častému rození dětí mimo manželství a také k tomu, že po potratech nám tu někdo bude chybět. Staroslovanské zpěvy byly sice hezké, při pohledu do misálku jsem staroslověnštině rozuměl, ale odpovídat jsem nedokázal. Již brzy po Svaté liturgii jsem se přesunul na Klárov, kde probíhalo shromáždění. Líbil se mi projev Jany Jochové, která se jasně vyjádřila proti gendrové ideologii a sexuální výchově ve škole. Pochod začal ve dvě hodiny, vedl přes Mánesův most, Křižovnickou ulici, Smetanovo nábřeží, Husovu ulici, 28. října, až skončil u pomníku sv. Václava na Václavském náměstí. Na závěr se mi líbil projev protestanta. Řekl, že jsme se zúčastnili pochodu proti potratům, ale znamená to, že jsme pro život. Také řekl, že nějakého chlapce s Downovým syndromem má ještě radši, než ostatní. Na závěr pochodu zazněl svatováclavský chorál. Účastníků bylo 7000, více než se počítalo, což je jistě chvályhodné.