Okolí Prahy

Sochy u zámku v Lysé nad Labem III.

Posted by

0

Sochy u zámku v Lysé nad Labem III.

Poslední článek o sochách u zámku pojednává o alegoriích dvanácti měsíců. Lemují střední osovou cestu parku a jsou připisovány Matyáši Bernardu Braunovi, avšak jako konkrétní autor je uváděn „Sochař z Benátek“, asi František Adámek, který realizoval Braunovy návrhy. Všechny sochy jsou označeny nápisem a již většinou zašlými německými verši.

Leden

Alegorie ledna je starý vyhublý muž s plnovousem v zřasených kalhotách, delším kabátku s kožešinovým lemem a plášti a čepicí na hlavě. Na nohách má nazuté vysoké boty sahající po kolena. U levé nohy je ohřívadlo. V pravé ruce drží neidentifikovatelný ovál, možná jde o zrcadlo, v němž se objevuje, co přinese další rok.

Únor

Alegorie února je žena v přiléhajícím přepásaném šatu, zcela nahodile zvlněném. V právé ruce drží mísu s koblihami či koláči, u levé nohy je oškubaná husa a dvě kuřata. Za pravou odlehčenou nohou se nachází ležící soudek, škopek a rožeň s napíchnutým kuřetem a kouskem masa – symbol masopustu.

 

Březen

Březen je postava vojáka v elegantní uniformě s detailně ztvárněnými knoflíky. Za pravou nohou je plátová zbroj s helmicí a kartuš, za vojákem téměř neidentifikovatelný sud se střelným prachem. V levé ruce voják drží pušku, o níž se opírá. Užití vojáka jako alegorie března je dvojí: Podle latinského názvu Martius, odvozeného od boha války Marta a také odvod chlapců na vojnu v březnu.

 

Duben

Alegorie dubna je zobrazena jako mladá zahradnice s rýčem v plášti sepnutém páskou přes prsa tak, že je můžeme sledovat v plné kráse. Na hlavě má žena věnec z listí a plodů. V levé ruce drží žena zdobně okovaný rýč a pravou ruku opírá o korunu citrusovníku v dřevěném květináči. V dubnu se subtropické rostliny vracely ven z oranžérií a také byl čas na přípravu půdy pro novou vegetaci.

 

Květen

Květen je zobrazen skoro nahou ženou, v levé ruce přidržuje za rohy kozu, v záhybech drapérie u pravé nohy má košík s líhnoucími se kuřaty a slípku.

 

Červen

Měsíc červen zobrazuje téměř nahá žena stříhající ovci. Na hlavě má květinový věnec. Levou rukou si přidržuje ovci se svázanými zadními nohami, v pravé ruce drží nůžky a stříhá ovci.

 

Červenec

Červenec zobrazuje opět skoro odhalená žena. v levé ruce drží v hrsti květy, pravou rukou je opřena o máselnici, u levé nohy je košík s květinami a věncem. Květiny symbolizují vrcholení kvetení rostlin v přírodě a máselnice kvalitní mléko.

 

Srpen

Poslední ženskou postavou je alegorie srpna. Oděna je opět spoře, v pravé ruce zdvižené nad hlavou drží srp ke sklizni obilí, za pravou nohou je zřetelný snop obilí, doplněný kartuší. Na hlavě má žena věnec z obilných klasů. Alegorie tak zobrazuje sklizeň.

 

Září

Mužská figura symbolizující devátý měsíc v roce sející ozim je oděna do kabátu a na hlavě má kožešinovou čepici a na nohou teplejší boty. Pravou ruku rozpřahuje k rozesetí sadby, kterou má v zástěře u pasu a pytli umístěném za pravou nohou.

 

Říjen

Jediná figura není zobrazena reálnou postavou, nýbrž mužskou vousatou figurou starce, držící roh hojnosti, tvořený z hrušek, jablek a hroznů. Pod rohem se nachází vinný sud s ovocnými plody. Ovoce symbolizuje říjnovou sklizeň.

 

Listopad

Listopad symbolizuje myslivec v plášti a loveckém klobouku s péry, dýkou u pasu a vysokými botami. U nohou je dvojice loveckých psů. V levé ruce drží kachnu a v pravé zajíce. V listopadu se často konaly hony a rybolov. Lov byl i vášní Františka Antonína hraběte Sporka.

 

Prosinec

Poslední měsíc je zobrazen téměř odhaleným mužem s divokým prasetem v rukou, přehozeným přes pravé rameno. Mezi nohama má okovanou pokladnici. Prase symbolizuje zabíjačky a také staročeské označení měsíce Prasinec. Pokladnice symbolizuje peníze získané z prodeje dobytka.

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Alegorie_m%C4%9Bs%C3%ADc%C5%AF_%28Lys%C3%A1_nad_Labem%29

Sochy u zámku v Lysé nad Labem II.

Posted by

0

Na spodní terase v zámeckém parku se nachází řada soch antických Bohů – Zeus/Jupiter, Vulkán/Hefaistos, Diana/Artemis, Pomona, Gaia a Neptun/Posedion. Sochy jsou z roku 1760 z dílny Ignáce Františka Platzera.

Zeus/Jupiter, nejvyšší antický bůh, je štíhlé postavy, s jednoduchou drapérií vzadu, vpředu zakrývající intimní partie. Na hlavě má korunu a mezi nohama drží orla – krále ptáků.

Vulkán/Hefaistos, dělník mezi bohy, je opět spoře oděn v drapérii a je opřený o kovadlinu a v pravé ruce drží kladivo.

Diana/Artemis, bohyně lovu, stojí oděna v jednoduchých šatech, v pravé ruce drží luk a na zádech má toulec s šípy.

Pomona, římská bohyně hojnosti, je podobně jako Diana/Artemis oděna v jedoduchých šatech a na levé straně na podstavci z kvádrů drží ošatku s ovocem.

Gaia, bohyně země, dříve ztotožňována s Hérou/Juno, je oděna do pláště, spojeného páskou jdoucí přes pravé rameno, zakrývá záda a klín. Korunka na hlavě je vytvořena z hradebních zdí. Stojí na spodku vysokého pařezu, ozdobeném pnoucími rostlinou. Na vrchol pařezu směřuje levá ruka s klíčem, možná určeném k otevření hradební brány. Za klíčem jsou plody neurčité rostliny.

Neptun/Poseidon, bůh moří s korunou na hlavě, je oděný do pláště, zakrývající záda a intimní partie, stojí na delfínovi, do jehož hlavy zapichuje trojzubec.

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor_antick%C3%BDch_boh%C5%AF_%28Lys%C3%A1_nad_Labem%29

Za sochami do Lysé nad Labem I

Posted by

0

V Lysé nad Labem se nachází zajímavé sochy, jak profánní, tak i církevní. Nejvíce soch najdeme v parku při barokním zámku, dnes sloužícím jako domov seniorů. Již v roce 1013 zde byla zmiňována tvrz, později na jejím místě stával hrad, přestavěný v době renesance a baroka na zámek.

Vedle zámku se nachází bývalý klášter bosých augustiniánů, dnes sloužící jako archiv z let 1731 – 1741. Při vstupu do zámeckého parku na západní straně kláštera spatříme sochu sv. Augustina. Na jižní straně kláštera při pohledu z ulice vidíme sochu sv. Jana Nepomuckého a dva anděly od sochaře Františka Adámka z Benátek, možná také Jana Dlouhého – Langa.

Zámecký park si jistě zaslouží označení „ráj soch.“ Nachází se na jižní straně, kde na horní terase spatříme alegorie Jara, Léta, Podzimu a Zimy v podobě antických bohů z dílny Matyáše Bernarda Brauna z let 1734 – 1735.

Jaro je zobrazeno římskou bohyní květin a zahrad, Flórou s květinami, oblečenou do pláště, kryjícího její intimní části těla. Za pravou nohou je pařez, nad ním pravou rukou přidržuje proutěný koš s květinami, v levé ruce drží hrst květů. U nohou najdeme hlemýždě a žábu.

Léto je zobrazeno římskou bohyní úrody a plodnosti, Céres, v lehkém plášti, sepnutém páskem přes břicho. V pravé ruce drží srp, za levou nohou je snop s obilím a kachnou.

Podzim představuje bůh vína a radovánek, Bakchus, v plášti a s hroznem vína, jímž krmí malé putti za levou nakročenou nohou.

Zimu představuje starý muž, možná bůh Vulcanus, v plášti lemovaném kožešinou. Pravou rukou hladí malého chlapce, který drží v rukou ohřívadlo se žhavými uhlíky, ohřívající levou ruku starce.

Z horní terasy vedou tři schodiště. Na severním schodišti jsou alegorie čtyř živlů od Matyáše Bernarda Brauna z roku 1735: země,  oheň, voda a vzduch. Zemi představuje putto s rýčem zarýpávajím se do zeměkoule, oheň putto, za ním nádoba s plameny, vodu zobrazuje putto, sedící na rybě a vzduch putto s letícím ptákem, držící dmýchací vak.

Střední schodiště nahoře tvoří sochy Apollona a Venuše s Kupidem přibližně z roku 1696, od neznámého autora.

Jižní schodiště je tvořeno alegoriemi světadílů v podobách chlapců a jsou od Matyáše Bernarda Brauna z roku 1735. Afrika drží kornout květin v rukou, sedí na dvouocasém lvu, má na hlavě čepici ze sloní kůže s ušima a chobotem. Amerika stojí na krokodýlovi, uváděném též jako žralok, v levé ruce drží luk a pravou ruku má zdviženou. Je oblečen do suknice a pláště s brašnou se šípy a na hlavě má indiánskou čelenku z ptačího peří. Evropa drží v pravé ruce oktogonální centrálu, možná svatopetrský chrám a za pravou nohou se nalézá roh hojnosti s hrozny vína, který přidržuje levou rukou. Na hlavě má královskou korunu a u levé nohy papežskou tiáru. Asie stojí rozkročená na velbloudovi, viditelném u pravé nohy postavy, pravou rukou zvedá nad hlavou květiny a v levé ruce drží nádobu s kadidlem, vonnými mastmi či orientálním kořením.

Na horní terase se nachází alegorie svobodných umění, z původních čtyř – astronomie, geometrie, gramatika a rétorika najdeme jen dvě – geometrii a rétoriku. Autorem soch je Ignác František Platzer a jsou z roku 1764.

Další sochy na spodní terase jsou lvi a sfingy, také od Matyáše Bernarda Brauna.

Zdroj:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Lys%C3%A1_nad_Labem_%28z%C3%A1mek%29

https://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_soch_v_Lys%C3%A9_nad_Labem#Z.C3.A1mek_Lys.C3.A1

Lomy Českého krasu V.

Posted by

0

Ačkoli se popisované lomy nenachází přímo na území CHKO Český kras, přesto je zmiňuji, neboť se nachází těsně při hranicích a jejich historie je podobná, jako u předchozích lomů.

Lom Kosov

Tento lom byl otevřený roku 1909 a sloužil k těžbě korekčních surovin k výrobě cementu. Původně byl spojený lanovou dráhou do cementárny v Králově dvoře, později byla lanová dráha prodloužena do Císařského lomu, který je dnes pohlcený Velkolomem Čertovy schody. Provoz lomu zajišťovaly kompresory, bagry, vrtací kladiva a vytěžený materiál byl odvážen po úzkorozchodné železnici ke stanici lanovky. Drážka byla zrušena ve 40. letech po náhradě lanové dráhy pásovým dopravníkem. Lanovka byla zlikvidována v 50. letech.

Do lomu Kosov se dojdeme nejlépe ze železniční stanice Beroun po zelené turistické značce přes Jarov. Tento lom je majetkem společnosti Velkolom Čertovy schody, oficiálně je do něho vstup zakázán, ale nikdo tu nehlídá. Odbočíme z turistické značky, přelezeme závoru a postupně se ocitneme v etáži lomu. Úplně spodní část lomu je zatopená, voda je krásně modrá a lidé se sem dle informací z internetu chodí koupat. Chceme-li jít přímo k jezeru, můžeme také odbočit ze zelené turistické značky později, kde narazíme na zavřená vrata, která však lze obejít.

Lomy u Tetína pod vrchem Damil

Nedaleko Berouna se nachází obec Tetín, proslulá zbytky hradu, na němž byla umučena sv. Ludmila. Také zde se těžil vápenec a většina lomů byla napojena na úzkorozchodnou železnici Beroun – Koněprusy.

Těžba v lomech začala roku 1871 otevřením dnes již zasypaného „starého“ Bílého lomu. V témže roce byl otevřen také Modrý lom, který je z největším lomem pod Damilem a provoz ukončil roku 1957. Roku 1874 byl otevřený lom Na Sekyře, sloužící velmi krátkou dobu. V 90. letech 19. století byly otevřeny dva lomy: Na Krétě, uzavřený roku 1910 pro nemožnost napojení na železnici Beroun – Koněprusy a Hergetův, slouží do roku 1934. Roku 1904 byl otevřen Černý lom, který byl v provozu dvacet let. Nejmladším lomem je Nový Bílý lom z roku 1952, v němž těžba skončila roku 1962 v souvislosti s otevřením Velkolomu Čertovy schody.

Do lomů vede naučná stezka Tetínské vyhlídky II, vedoucí od odbočky Damil na modré turistické značce, vedoucí z Berouna. Při cestě z Berouna míjíme nejprve Hergetův lom, spojený s Černým lomem, odbočíme-li dále, dojdeme do lomu Na Krétě. Do Modrého lomu a Nového Bílého lomu již naučná stezka ani turistická značka nevede, ale cesta je vyšlapána na tělese úzkorozchodné drážky a můžeme cestou vidět portál tunelu pro železnici do Modrého lomu. V Modrém lomu je třeba být opatrný, protože se zde provozuje motokros.

Zdroj: http://www.hornictvi.info/techpam/kosov/kosov.htm

Michal Martinek, Bohuslav Zeman, Radim Šnábl, Vlastimil Novotný, K.B.K. Malodráha Králův dvůr – Beroun – Koněprusy, Nymburk, 1987

Informační tabule naučné stezky Tetínské vyhlídky II.

 

Lomy Českého krasu IV.

Posted by

0

Lom Chlum u Srbska

Dalším zajímavým opuštěným lomem v Českém krasu je lom Chlum, nacházející se blízko Srbska. Je přístupný po zelené turistické značce od rozcestí u Solvayových lomů přes Hostim k nádraží v Srbsku. Byl založený roku 1920 firmou Bárta, Herget a Tichý. Během války zde měla Plzeňská Škodovka v podzemních prostorách záložní archiv výkresů. Po roce 1950 lom převzaly Královédvorské cementárny, po roce 1953 Pragocement Radotín. Těžba v lomu byla ukončena v roce 1961, ve východní části lomu proběhla menší těžba a odstřel volných bloků ještě v letech 1970 – 1974. V polovině 40. let byl objevený jeskynní systém, ovšem nepřístupný. V roce 2003 byly jeskyně propojeny. Lom je tříetážový. Jeskyně jsou sídla netopýrů. V dubnu v lomu kvetou hlaváčky jarní, později kosatce bezlisté, které můžeme najít na okraji zalesněné části lomu v severozápadní části.

zdroje:

http://www.brdy.info/kapitoly/srbsko.php

http://www.mistopis.eu/mistopiscr/podbrdsko/berounsko/chlum/chlum.htm

 

Lomy Českého krasu III.

Posted by

0

Lomy u Koněpruských jeskyní

Pod Koněpruskými jeskyněmi se nachází tři opuštěné lomy – Hergetův, Houbův a Na žabce. Těžba začala počátkem 19. století a skončila v roce 1948. Nad lomy se vytváří stepi porostlé vzácnými rostlinami, na jaře je zde početný koniklec luční. V létě stepi spásají kozy a ovce pro udržení růstu ohrožených druhů rostlin. Po trase vede naučná stezka. Sejdeme-li z naučné stezky, narazíme nejdříve na Hergetův lom, kde se dokonce nachází chatka. Poté, co se vrátíme na přístupovou pěšinu a sejdeme dolů, narazíme na samém konci Národní přírodní památky Zlatý kůň na lom V žabce, u kterého kdysi končila malodráha Beroun – Koněprusy, sloužící k odvozu vytěženého vápence. Největší lom je Houbův. Na dně lomu pozorujeme umělecké vývory z kamenů. Pokud si projdeme lom pozorněji za nános, nalezneme zkratku, která nás vyvede nahoru. Na její výšlap potřebujeme dobré boty. Můžeme si i vrátit a pokračovat po naučné stezce. Nahoře na jaře kvetou zmiňované koniklece luční. Některé jsou chráněny před pošlapáním klíckami. Na samém vrcholu Zlatý Kůň je krásný výhled do okolí, dokonce až do Prahy – Stodůlek.

Lom Kobyla

Další lom, ke kterému vedla malodráha Beroun – Koněprusy a nachází se nedaleko výše popisovaných lomů, byl otevřený koncem 19. století. Těžba v lomu byla ukončena kvůli ekonomické krizi v roce 1929. Po ukončení těžby byly v lomu nalezeny kosti vyhynulých živočichů, které jsou dnes součástí sbírek Národního muzea. Do lomu vede naučná stezka přímo tunelem úzkorozchodné drážky. Je možné si projít celý lom kolem shora. Nachází se tu také jeskyně, která není přístupná.

Zdroj:

http://www.hornictvi.info/techpam/kobyla/kobyla.htm

Michal Martinek, Bohuslav Zeman, Radim Šnábl, Vlastimil Novotný, K.B.K. Malodráha Králův dvůr – Beroun – Koněprusy, Nymburk, 1987

Již kvete kandík psí zub

Posted by

0

V Národní přírodní památce Medník, na území zvaném V jámách, kde se těžilo zlato, nacházející se nedaleko Prahy při řece Sázavě, již začala kvést kriticky ohrožená rostlina kandík psí zub, která roste pouze zde. Jednoděložná rostlina z čeledi liliovitých je nižšího vzrůstu. Vejčité až široce kopinaté nachovo-tmavozelené listy vyrůstají přízemně, obvykle po dvou. Tenká rudá lodyha, rostoucí z podlouhlé cibulky, která dala rostlině jméno, je rudofialová. Květ je růžovofialový. Okvětní lístky rostou dozadu, avšak při letošní i loňské návštěvě Medníku byly květy spíše splihlé. Rostlina kvete od března do začátku dubna.

Původ kandíku na Medníku není jasný. Předpokládá se, že jde o reliktní stanoviště kdysi jeho značného rozšíření nebo zavlečení z jižní Evropy. Výskyt kandíku byl uváděn také v dnes zaniklé lokalitě v okolí Bečova nad Teplou.

Kam na hlaváčky jarní v okolí Prahy

Posted by

0

V okolí Prahy lze na některých místech najít silně ohroženou rostlinu hlaváček jarní (Adonis vernalis). Hlaváčky najdeme zejména na stepích a stráních. Rostlina patří do čeledi pryskyřníkovitých a je jedovatá. Kvete od konce března do začátku května. Hlaváčky najdeme v okolí Prahy na PP Kovárské stráně nedaleko hradu Okoř, dále v lomu Chlum v Českém krasu (sám se tato místa navštívil) a také na PR Kopeč u Neratovic a PP Hlaváčková stráň u Klecan. Nedaleko lomu Chlum jsem hlaváčky z dálky rozlišil od všudypřítomných pampelišek podle výrazně světlejší barvy, pampelišky mají barvu spíše do oranžova, zato hlaváčky jsou světle žluté.

Lomy Českého krasu II.

Posted by

0

Tetínský lom

V tomto článku uvádím méně známý lom pod Tetínem. Obec se nachází nad Berounem a přímo na kraji obce se nachází Přírodní rezervace Tetínské skály. Opustíme-li nádraží po kolejích směrem k mostu přes Berounku, po němž vede železniční trať do Rudné u Prahy a dále do Prahy, vydáme se podél řeky Berounky. Míjíme opuštěný strážní domek, obklopený všelijakým nepořádkem a pak dojdeme k propustku, který podejdeme a dostaneme se do rokle s vyschlým potokem. Kráčíme stále podél koryta potoka, až dojdeme k místu, kde už je v korytě voda a pak dorazíme k vodopádu. Těsně u vodopádu probíhá speleologický průzkum údajně největšího jeskynního systému Českého krasu. To se nacházíme v lomu, kde se těžilo od konce 19. století až do roku 1920. Na vodopádu jsou dokonce uvázány provazy, které umožňují vyšplhat nahoru a dále si můžeme prohlédnout kostely sv. Jana Nepomuckého, sv. Ludmily a sv. Kateřiny a také zbytky hradu v Tetíně.

Lom Alkazar a lomy Hostim

Lomy se nachází nedaleko železniční stanice Srbsko. Těžba v lomech začala v roce 1908 a ukončena v roce 1940. Během války se uvažovalo o propojení s lomy Amerika. Lom Alkazar s lomy Hostim byly spojeny úzkorozchodnou železnicí, která vedla až do železniční stanice Beroun – Závodí. Nejzajímavější je lom Alkazar. Skládá se ze tří etáží, které jsou přístupné po pěšině. K výšlapu doporučuji dobré boty. Velikou zajímavostí jsou vytěžené tunýlky, kterými se dostanete do jednotlivých etáží. V druhé etáží lomu překvapí vytěžený přístřešek. Z poslední etáže lomu je krásný výhled na Berounku a do protějšího, dosud funkčního a nepřístupného Kruhového lomu. Vydáme-li se po žluté značce vedoucí do Sv. Jana pod Skalou, narazíme na dva lomy – Hostim II., lom V Kozle a na druhém břehu, pokud nejsou stromy olistěné, vidíme poslední drobný lom. Přes most Kačák vedly koleje úzkorozchodné drážky. Možné těleso úzkorozchodné drážky je patrné mezi lomem Hostim II a Lomem v Kozle. U posledního lomu jsou patrné zbytky mostu.

Po soustavě lomů se dochovaly i některé stavby – lokomotivní remíza s dílnami a vila ředitele.

zdroj: http://www.hornictvi.info/techpam/hostim/hostim.htm

 

Pozůstatky první turistické cesty

Posted by

0

První turisticky značená cesta u nás byla vyznačena 11. května 1889 od Štěchovic (Okr. Praha – západ) k dnes již zaplaveným svatojánským proudům poblíž Slap. V roce 2014 byla vrchní část částečně obnovena vyznačením replikami cedulí z roku 1889 a na stromy namalovány turistické značky větších rozměrů. Trasa je poměrně krátká, začíná na rozcestí zelené a modré značky za Štěchovicemi. Dáme-li se po značce červené, začínající cedulí s nápisy „Kolna“ a „Ku Vltavě“, dojdeme k oboře, do níž vlezeme po schůdkách (vstup je povolený, ale psi musí být na vodítku s náhubkem). Značení cesty není příliš zřetelné, ale cesta je vyšlapaná, dojdeme na louku, nad níž je elektrické vedení, loukou pokračujeme vzhůru, až narazíme na další schody z obory. To už jsme před rozcestím Kolna. Z Kolny sestoupíme dolů roklí na konec nejstarší turistické cesty. Zbytek je již zaplavený Vltavou. Začátek trasy, Kolna a konec cesty jsou označeny informační mi tabulemi.

Pokud se nám zdá tato trasa příliš krátká, můžeme se dát na jinou turistickou cestu. Můžeme dojít po silnici k současné červené značce, která nás dovede ke kapli na Rovínku a dále do Slap, nebo dojít do Třebenic, odkud vede modrá značka do Rabyně a Vysokého Újezda či zpátky. Zelená trasa zpátky do Štěchovic je součást naučné stezky Svatojánské proudy a můžeme se tu kochat protějšími skálami. Tato trasa není vhodná pro kola, kočárky a lidi trpící závratěmi.