Cestování

Vídeň duchovní

Posted by

0

Vídeň je veliké město plné pozoruhodností. Je tu plno zajímavých kostelů z různých období. Nejznámější je Stephansdom na Stephanplatz. Je to vídeňská katedrála z doby gotické s pozůstatky původní románské stavby na západním průčelí. Hned při vstupu na epištolní straně se nachází malá kaple s vystavenou Nejsvětější Svátostí, kde je možné adorovat až do 22. hodiny večer. Problém ovšem je, když je venku nějaká demonstrace nebo hudba, to se tam moc modlit nedá. Při mojí poslední návštěvě Vídně v poslední den tam byl neskutečný hluk z demonstrace týkající se Kurdů. Dále se v centru nachází cihlový gotický kostel P. Maria am Gegestade, kde působil sv. Klement Maria Hofbauer a má tu i svůj hrob. Nachází se tu i jeho muzeum, ale to jsem bohužel z časových důvodů nestihl. V neděli v 8.30 se tu slouží české mše, já na ni nebyl. Je tu možné i ministrovat a moc se mi líbí, že je tu zvykem přijímat Eucharistii vkleče a do úst, nikoli na ruku, jak je rozšířené v celé západní Evropě. Další zajímavý středověký kostel je románský Ruprechtskirche, který je v pátek otevřený v pozdních večerních hodinách od 21. do 0.00 hodin. Je důkladně schovaný mezi domy a špatně se hledá. Bohužel uvnitř je hodně slyšet hluk z okolních hospod. Ačkoli prostý interiér ke ztišení přímo vybízí, tak se to tu kvůli hluku z okolí nedá. Nelze opomenout ani barokní Peterskirche, stojící na místě nejstaršího kostela ve Vídni. Nedaleko centra se nachází proslulý barokní Karlskirche, který je postavený jako směs různých prvků, typických pro římskou architekturu, protože měl připomínat kombinaci antického a křesťanského Říma. Byl postavený jako připomínka morové epidemie, proto je také zasvěcen sv. Karlu Boromejskému, patronu proti infekčním nemocem. Prvky antického Říma jsou portikus se sloupy a sloupy před kostelem, které mají připomínat Trajánův sloup v Římě. V centru se nachází také Jesuitenkirche s nástropními malbami od významného malíře Andrea Pozzo. Katedrálu připomíná novogotický Votivkirche, který je přístupný pouze v oblasti kněžiště.

Další zajímavé barokní kostely se nachází poblíž centra. Je to kostel oratoriánů, Rochuskirche, se dvěma věžemi. V jeho průčelí je zajímavostí trojúhelníkovitý fronton v segmentovém frontonu, odvozený od kostela Il Gesu v Římě. Zajímvostí je absence obětního stolu v kněžišti, neboť se zde slaví tzv. tridentská liturgie. Nedaleko Rochuskirche se nachází Elisabethinnenkirche, odvozený od kostela alžbětinek v Praze. Dále je zajímavý Servitenkirche, který je zevně velmi strohý, zato má oválný půdorys a zdobený interiér. V době mojí návštěvy byl v opravě. Nádherný je poutní kostel Mariahilf, posloužil i jako vzor pro kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů v Luži. Je to dvouvěžová stavba na půdorysu latinského kříže a na hlavním oltáři je milostný obraz Panny Marie Pomocnice. Blízko Mariahilf, hned při východu z metra, spatříme klášterní kostel sv. Kříže, označovaný jako Stiftskirche. Mým nejčastěji navštěvovaným kostelem ve Vídni je Hl-Ägyd-Kirche ve čtvrti Gumpendorf. Patří kongregaci eucharistiánů, které založil sv. Petr Julián Eymard ve Francii. Znám se zde s většinou kněží od vidění a mohu tu i ministrovat. Před ranní Mší svatou se tu modlím s řeholníky ranní chvály německy.

Pár stanic metrem od centra se nachází novorománský kostel sv. Františka z Serafinského, připomínající románské kostely v Köln am Rhein, jehož součástí je kaple s krásnou mozaikou. Podle trinitářských světců, vyobrazených v kostele zde nejspíše působí trinitáři. Na okraji Vídně najdeme také dva unikátní secesní kostely – první moderní evropský kostel sv. Leopolda Otto-Wagner-Kirche v psychiatrické léčebně, kam se dostaneme metrem směrem na Ottakring a poté autobusem. Autorem tohoto kostela je významný rakouský secesní architekt Otto Wagner, který podle jehož návrhu byly postaveny i stanice Stadtbahn, dnešního metra. Tento kostel je otevřený pouze v sobotu a to s průvodcem. Další secesní kostel je Karl-Borromeus-Kirche na ústředním hřbitově, kam nás doveze tramvaj.   Poblíž západního nádraží nalezneme dva novogotické cihlové kostely – kostel Maria von Siege, který byl předán koptské církvi, je bohužel zavřený a prochází opravou. Je to centrála na polygonálním půdorysu a stala se vzorem pro kostel v Poštorné. Další novogotický kostel u západního nádraží, Lazaristenkriche, je na půdorysu kříže se sankusníkem nad křížením.

 

 

Turistická oblast Toulava II.

Posted by

0

Další zajímavá místa turistické oblasti Toulava jsou tato: Červená nad Vltavou, vesnice Kučeř, Květov, Opařany, Stádlec a Stádlecký most.

V Kučeři nás zaujme kaple s nádhernou výzdobou. Na průčelí je namalován svatý Václav, na boční stěně jsou namalování sv. Cyril s Metodějem a mezi nimi je seznam obětí války. Květov je malinká vesnička, prohlášená za vesnickou památkovou zónu pro tři krásné novobarokní statky z roku 1904. Každý dům má jinou barvu a připomínají tak typické jihočeské statky. Když se dáme z Květova směrem do vesnice, spíše chatové osady s vtipným názvem Vůsí, odbočíme na červenou turistickou značku, která nás dovede k osamocenému červenému kostelu, který dal obci název Červená nad Vltavou. Kostel je ovšem přenesený z jiného místa, neboť se jedná o památnou pozdně románskou stavbu a místo bylo zatopeno orlickou přehradou. Okolí kostela je celé zarostlé vysokou trávou, prostor bývalého hřbitova je uzavřen. Svému účelu kostel slouží jen v den sv. Bartoloměje, kdy je zde sloužena Mše svatá. Když opouštíme Květov, projíždíme mezi dvěma nádhernými oborami, které připomínají prales. Do obor se ovšem jít nemůže. V Opařanech se nachází bývalá jezuitská rezidence, dnes dětská psychiatrická nemocnice, jejíž součástí je barokní kostel sv. Františka Xaverského. Obci Stádlec dominuje zámek, jehož kaple slouží k pravidelným bohoslužbám. Významnější památkou Stádlece je empírový řetězový most přes řeku Lužnici, původně se nacházel v Podolsku a klenul řeku Vltavu. Po zatopení Orlickou přehradou byl přenesen na toto místo a je to jediný dochovaný řetězový most v České republice.

Zubrnice

Posted by

0

Nedaleko Ústí nad Labem se nachází malebná obec Zubrnice, která je zároveň skanzenem. Většina staveb jsou původní, avšak některé jsou přeneseny z jiných obcí. Přijedeme-li do Zubrnic historickým vlakem z Ústí nad Labem-Střekova, odbočíme ve Velkém Březně a pak stoupáme nahoru do kopce, kde již vidíme věž zubrnického kostela. Venkovské nádraží, kde vystoupíme, je samotnou součástí skanzenu. Budova je z roku 1890 a vedlejší skladiště skrývá historické drezíny a malé povídání o jejich vývoji. V samotné budově je model stanice Lovečkovice, která je na pokračování zrušené trati za Zubrnicemi a také historické jízdenky. Na konci trati stojí řada vagónů, většinou v mírně vrakovitém stavu a také nepojízdná motorová lokomotiva T201.901 francouzského původu. Dříve tato lokomotiva sloužila za první světové války, po válce přešla jako kořist do Československa a sloužila na posunu v cukrovaru. V některých vagónech je expozice o železničních zařízeních a historii tratě Velké Březno – Zubrnice – Lovečkovice – Úštěk/Vernéřovice. Součástí nádraží jsou i typické záchody venkovských nádraží.

Další zajímavostí je elektrotechnické muzeum, které spatříme cestou na náves. Hned nad ním se nachází usedlost z obce Loubí. V tomto domě je pokladna, kde si můžete koupit vstupenku na komentovanou prohlídku. Poté si sami můžete dům projít. Je poměrně rozlehlý, protože patřil chmelařům, kteří potřebovali na sušení chmele rozlehlé prostory. Součástí domu jsou pavlače. Uvnitř se nachází expozice o provaznictví a tkadlectví. Naproti domu se nachází špýchar. Poté zajdete do původní polodřevěné zemědělské usedlosti. Naproti stojí výměnek. Za budovami najdeme sušárnu ovoce, která se dosud používá ke svému účelu. Na náměstí si všimneme barokní dřevěné studny ze Střížovic. Studna samotná se stala součástí loga skanzenu. Poté vede trasa do kostela sv. Maří Magdalény. Tento kostel společně s původní usedlostí byly ohroženy v 70. letech 20. století zbořením, k čemuž naštěstí nedošlo. Uvnitř kostela jsou odkryty zbytky původních gotických maleb. V zadní části kostela na panelu si můžeme přečíst historii devocionálních obrázků a pobožností. Z kostela vede trase do bývalé školy. Součástí školy je třída, upravená do podoby 50. let 20. století. Nad katedrou jsou obrazy Stalina a Gottwalda a návštěvník si může sednout do staré školní lavice a vyzkoušet psaní namáčecím perem. Také si může vyzkoušet známý trest – klečení na hrachu s napřaženýma rukama. Posledním bodem okruhu je venkovský krámek s dobovou pokladnou a váhami. Dají se zde koupit suvenýry.

Další prohlídková trasa zahrnuje cestu podél Lučního potoka. Tento potok v minulosti býval čistý a dle německého výrazu „sauber“ dostala obec své jméno. Na trase se nachází dva mlýny: Jeden z Homole u Panny, druhý původní. Jeho součástí je i funkční mlýnské kolo.

Lomy Českého krasu VI.

Posted by

2

V šestém článku o lomech v Českém krasu se budeme zabývat známými lomy Amerika. Těžba začala roku 1900 po prodloužení železniční vlečky z Tachlovic do Mořiny. Název Amerika vzešel podle nedaleké usedlosti Kopanina, zvané též „Amerika“. Nejprve vznikly dva velké Lomy „Amerika“ a „Kozolupy“. Lom Amerika byl rozdělen na dvě části, dnes nazývané „Velká Amerika“ a „Mexiko“ či „Trestanecký lom“, protože zde byli v 50. letech nasazeni političtí vězni. Při odchodu od Mořiny narazíme nejprve na lom Velká Amerika, zvaný též český Grand Canyon. Je zatopený a sestup dolů je možný pouze z jihozápadní části a je poměrně nebezpečný a oficiálně zakázáný. V době mé návštěvy se zde natáčel film a sestoupit dolů nebylo možné. Nejednalo se o první film – byly zde natáčeny filmy Limonádový Joe a Akumulátor a My tři a pes z Pětipes. Za komunismu se v lomu koupali nudisté, které pravidelně vyváděla Veřejná bezpečnost.

Dále následuje Lom Mexiko, rovněž částečně zatopený a lom Kanada. Poslední lom je Malá Amerika, ke kterému dojdete po žluté turistické značce. Je celý zatopený a vstup dolů není povolen, přesto sem běžně sestupují trampové, aby se vykoupali. Sestup do lomu není snadný, ale přece jen méně nebezpečný, než do Velké Ameriky.

Těžba v lomech v oblasti Amerik byla ukončena roku 1965.

Zdroje:

www.lomy-amerika.cz

www.hornictvi.info/techpam/amerika/tp.htm

http://cestovani.idnes.cz/magicka-amerika-vabi-i-zabiji-dgl-/tipy-na-vylet.aspx?c=A040811_160254_igcechy_tom

Park Boheminium

Posted by

0

V Mariánských Lázních se nachází park Boheminium, v kterém můžeme shlédnout různé modely staveb v České republice v měřítku 1:25. Když se vydáme po žluté turistické značce, kolem rozhledny Panorama, dorazíme nejprve k zajímavému vyřezávanému kříži a také sochám pohádkových postav, mezi nimiž je Krakonoš, Červená Karkulka a princ Bajaja. Vstupné do Boheminia je poměrně vysoké, ale přesto jej doporučuji navštívit.

Ještě před vstupem stojí model rozhledy Panorama, kolem které jsme přišli. Hned při vstupu do parku hlavně děti překvapí modely vláčků, jde o stylizaci železničního muzea Lužná u Rakovníka. Pomocí vypínače si mohou děti jakkoli zajezdit s vláčkem. Součástí je také model venkovského nádraží, viaduktu a z druhé strany kolejiště je model památníku Vítězslava Hálka v Odoleně vodě – Dolínku. Další krásný model je zámek Červená Lhota v Jižních Čechách, umístěný v malém jezírku, které doplňuje funkční model lodi a mola. Poté se můžeme povšimnout rohledny na Poledníku na Šumavě, která dříve sloužila jako základna protivzdušné obrany a odposlechové stanice. Dále můžeme vidět Černou věž v Českých Budějovicích, již zaniklé letiště v Mariánských Lázních s legendárním Boeingem 737. Nemůže tu chybět hrad Karlštejn a nechybí tu ani renesanční zámek v Českém Krumlově či rotunda na Budči a na Řípu. Ze zaniklých staveb tu můžeme spatřit model hradiště v Sadech u Starého města či starou Plzeň s rotundou sv. Petra, která stojí dosud. Také si můžeme prohlédnout, jak mohl vypadat kostel sv. Vavřince na hradišti. Nelze opomenout větrný mlýn v Kuželově na Moravě a vinné sklepy ve Strážnici s lednickým minaretem. Krásný je také litomyšlský zámek a další větrný moravský mlýn, tentokrát v Ruprechtově. Ruprechtovský mlýn má namísto klasických lopatek tzv. Halladayovu turbínu a je to ojedinělá technická památka. Je tu také jedna z nedalekých památek, a to zámek v Lázních Kynžvart. Prahu zastupuje letohrádek Hvězda, dále tu je k vidění hrad Přimda a na tabulce je kresba, jak mohl vypadat ve středověku. Moravu tu opět zastupuje vodní mlýn ve Slupi, který se vyznačuje čtyřmi mlýnskými koly. Dále tu nalezneme sochy dětí hrajících kuličky a návod na hraní. Sami si tu můžeme kuličky zahrát. Následující modely představují stavby z jižních Čech – kostel v Lomci a barokní statky v Holašovicích. Potom si můžeme prohlédnout hrad Bezděz, za ním komplex hradu a zámku v Bečově nad Teplou. Na popisné ceduli je kresba, jak vypadl hrad před přestavbou na zámek. Je tu také rybníček s modelem dřevěné stavby a lodi, nad ním se nachází šibenice. Pak následují východočeské stavby – zámek v Chlumci nad Cidlinou s kaplí, kostel sv. Bartoloměje v Kočí u Pardubic a přehrada Les Království nedaleko Dvoru Králové nad Labem. Mezitím si povšimneme poutního kostela na Zelené hoře. Na modelu vodního toku jsou tři mosty: Řetězový most u Stádlece nedaleko Bechyně, krytá dřevěná lávka Rechle u Lenory a nejstarší most v České republice, Jelenní most v Písku. Dále spatříme model hradu Kokořín, za ním kopeček zakončený vysílačem na Ještědu. Součástí modelu je i lanovka, ale v době mé návštěvy byla nefunkční. Pak vidíme rozhledu v Kryrech a také repliku místa pohanského kultu v měřítku 1:1. Nakonec si prohlédneme modely pavilonu Křížového pramene a kolonády v Mariánských Lázních. Mezi modely je tramvajová trať s vozy, které jezdily v Mariánských Lázních, ty však byly v době mé návštěvy na opravě. Úplně posledním modelem je rozhledna na Krásenském vrchu nedaleko Horního Slavkova.

Sochy u zámku v Lysé nad Labem III.

Posted by

0

Sochy u zámku v Lysé nad Labem III.

Poslední článek o sochách u zámku pojednává o alegoriích dvanácti měsíců. Lemují střední osovou cestu parku a jsou připisovány Matyáši Bernardu Braunovi, avšak jako konkrétní autor je uváděn „Sochař z Benátek“, asi František Adámek, který realizoval Braunovy návrhy. Všechny sochy jsou označeny nápisem a již většinou zašlými německými verši.

Leden

Alegorie ledna je starý vyhublý muž s plnovousem v zřasených kalhotách, delším kabátku s kožešinovým lemem a plášti a čepicí na hlavě. Na nohách má nazuté vysoké boty sahající po kolena. U levé nohy je ohřívadlo. V pravé ruce drží neidentifikovatelný ovál, možná jde o zrcadlo, v němž se objevuje, co přinese další rok.

Únor

Alegorie února je žena v přiléhajícím přepásaném šatu, zcela nahodile zvlněném. V právé ruce drží mísu s koblihami či koláči, u levé nohy je oškubaná husa a dvě kuřata. Za pravou odlehčenou nohou se nachází ležící soudek, škopek a rožeň s napíchnutým kuřetem a kouskem masa – symbol masopustu.

 

Březen

Březen je postava vojáka v elegantní uniformě s detailně ztvárněnými knoflíky. Za pravou nohou je plátová zbroj s helmicí a kartuš, za vojákem téměř neidentifikovatelný sud se střelným prachem. V levé ruce voják drží pušku, o níž se opírá. Užití vojáka jako alegorie března je dvojí: Podle latinského názvu Martius, odvozeného od boha války Marta a také odvod chlapců na vojnu v březnu.

 

Duben

Alegorie dubna je zobrazena jako mladá zahradnice s rýčem v plášti sepnutém páskou přes prsa tak, že je můžeme sledovat v plné kráse. Na hlavě má žena věnec z listí a plodů. V levé ruce drží žena zdobně okovaný rýč a pravou ruku opírá o korunu citrusovníku v dřevěném květináči. V dubnu se subtropické rostliny vracely ven z oranžérií a také byl čas na přípravu půdy pro novou vegetaci.

 

Květen

Květen je zobrazen skoro nahou ženou, v levé ruce přidržuje za rohy kozu, v záhybech drapérie u pravé nohy má košík s líhnoucími se kuřaty a slípku.

 

Červen

Měsíc červen zobrazuje téměř nahá žena stříhající ovci. Na hlavě má květinový věnec. Levou rukou si přidržuje ovci se svázanými zadními nohami, v pravé ruce drží nůžky a stříhá ovci.

 

Červenec

Červenec zobrazuje opět skoro odhalená žena. v levé ruce drží v hrsti květy, pravou rukou je opřena o máselnici, u levé nohy je košík s květinami a věncem. Květiny symbolizují vrcholení kvetení rostlin v přírodě a máselnice kvalitní mléko.

 

Srpen

Poslední ženskou postavou je alegorie srpna. Oděna je opět spoře, v pravé ruce zdvižené nad hlavou drží srp ke sklizni obilí, za pravou nohou je zřetelný snop obilí, doplněný kartuší. Na hlavě má žena věnec z obilných klasů. Alegorie tak zobrazuje sklizeň.

 

Září

Mužská figura symbolizující devátý měsíc v roce sející ozim je oděna do kabátu a na hlavě má kožešinovou čepici a na nohou teplejší boty. Pravou ruku rozpřahuje k rozesetí sadby, kterou má v zástěře u pasu a pytli umístěném za pravou nohou.

 

Říjen

Jediná figura není zobrazena reálnou postavou, nýbrž mužskou vousatou figurou starce, držící roh hojnosti, tvořený z hrušek, jablek a hroznů. Pod rohem se nachází vinný sud s ovocnými plody. Ovoce symbolizuje říjnovou sklizeň.

 

Listopad

Listopad symbolizuje myslivec v plášti a loveckém klobouku s péry, dýkou u pasu a vysokými botami. U nohou je dvojice loveckých psů. V levé ruce drží kachnu a v pravé zajíce. V listopadu se často konaly hony a rybolov. Lov byl i vášní Františka Antonína hraběte Sporka.

 

Prosinec

Poslední měsíc je zobrazen téměř odhaleným mužem s divokým prasetem v rukou, přehozeným přes pravé rameno. Mezi nohama má okovanou pokladnici. Prase symbolizuje zabíjačky a také staročeské označení měsíce Prasinec. Pokladnice symbolizuje peníze získané z prodeje dobytka.

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Alegorie_m%C4%9Bs%C3%ADc%C5%AF_%28Lys%C3%A1_nad_Labem%29

Sochy u zámku v Lysé nad Labem II.

Posted by

0

Na spodní terase v zámeckém parku se nachází řada soch antických Bohů – Zeus/Jupiter, Vulkán/Hefaistos, Diana/Artemis, Pomona, Gaia a Neptun/Posedion. Sochy jsou z roku 1760 z dílny Ignáce Františka Platzera.

Zeus/Jupiter, nejvyšší antický bůh, je štíhlé postavy, s jednoduchou drapérií vzadu, vpředu zakrývající intimní partie. Na hlavě má korunu a mezi nohama drží orla – krále ptáků.

Vulkán/Hefaistos, dělník mezi bohy, je opět spoře oděn v drapérii a je opřený o kovadlinu a v pravé ruce drží kladivo.

Diana/Artemis, bohyně lovu, stojí oděna v jednoduchých šatech, v pravé ruce drží luk a na zádech má toulec s šípy.

Pomona, římská bohyně hojnosti, je podobně jako Diana/Artemis oděna v jedoduchých šatech a na levé straně na podstavci z kvádrů drží ošatku s ovocem.

Gaia, bohyně země, dříve ztotožňována s Hérou/Juno, je oděna do pláště, spojeného páskou jdoucí přes pravé rameno, zakrývá záda a klín. Korunka na hlavě je vytvořena z hradebních zdí. Stojí na spodku vysokého pařezu, ozdobeném pnoucími rostlinou. Na vrchol pařezu směřuje levá ruka s klíčem, možná určeném k otevření hradební brány. Za klíčem jsou plody neurčité rostliny.

Neptun/Poseidon, bůh moří s korunou na hlavě, je oděný do pláště, zakrývající záda a intimní partie, stojí na delfínovi, do jehož hlavy zapichuje trojzubec.

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor_antick%C3%BDch_boh%C5%AF_%28Lys%C3%A1_nad_Labem%29

Za sochami do Lysé nad Labem I

Posted by

0

V Lysé nad Labem se nachází zajímavé sochy, jak profánní, tak i církevní. Nejvíce soch najdeme v parku při barokním zámku, dnes sloužícím jako domov seniorů. Již v roce 1013 zde byla zmiňována tvrz, později na jejím místě stával hrad, přestavěný v době renesance a baroka na zámek.

Vedle zámku se nachází bývalý klášter bosých augustiniánů, dnes sloužící jako archiv z let 1731 – 1741. Při vstupu do zámeckého parku na západní straně kláštera spatříme sochu sv. Augustina. Na jižní straně kláštera při pohledu z ulice vidíme sochu sv. Jana Nepomuckého a dva anděly od sochaře Františka Adámka z Benátek, možná také Jana Dlouhého – Langa.

Zámecký park si jistě zaslouží označení „ráj soch.“ Nachází se na jižní straně, kde na horní terase spatříme alegorie Jara, Léta, Podzimu a Zimy v podobě antických bohů z dílny Matyáše Bernarda Brauna z let 1734 – 1735.

Jaro je zobrazeno římskou bohyní květin a zahrad, Flórou s květinami, oblečenou do pláště, kryjícího její intimní části těla. Za pravou nohou je pařez, nad ním pravou rukou přidržuje proutěný koš s květinami, v levé ruce drží hrst květů. U nohou najdeme hlemýždě a žábu.

Léto je zobrazeno římskou bohyní úrody a plodnosti, Céres, v lehkém plášti, sepnutém páskem přes břicho. V pravé ruce drží srp, za levou nohou je snop s obilím a kachnou.

Podzim představuje bůh vína a radovánek, Bakchus, v plášti a s hroznem vína, jímž krmí malé putti za levou nakročenou nohou.

Zimu představuje starý muž, možná bůh Vulcanus, v plášti lemovaném kožešinou. Pravou rukou hladí malého chlapce, který drží v rukou ohřívadlo se žhavými uhlíky, ohřívající levou ruku starce.

Z horní terasy vedou tři schodiště. Na severním schodišti jsou alegorie čtyř živlů od Matyáše Bernarda Brauna z roku 1735: země,  oheň, voda a vzduch. Zemi představuje putto s rýčem zarýpávajím se do zeměkoule, oheň putto, za ním nádoba s plameny, vodu zobrazuje putto, sedící na rybě a vzduch putto s letícím ptákem, držící dmýchací vak.

Střední schodiště nahoře tvoří sochy Apollona a Venuše s Kupidem přibližně z roku 1696, od neznámého autora.

Jižní schodiště je tvořeno alegoriemi světadílů v podobách chlapců a jsou od Matyáše Bernarda Brauna z roku 1735. Afrika drží kornout květin v rukou, sedí na dvouocasém lvu, má na hlavě čepici ze sloní kůže s ušima a chobotem. Amerika stojí na krokodýlovi, uváděném též jako žralok, v levé ruce drží luk a pravou ruku má zdviženou. Je oblečen do suknice a pláště s brašnou se šípy a na hlavě má indiánskou čelenku z ptačího peří. Evropa drží v pravé ruce oktogonální centrálu, možná svatopetrský chrám a za pravou nohou se nalézá roh hojnosti s hrozny vína, který přidržuje levou rukou. Na hlavě má královskou korunu a u levé nohy papežskou tiáru. Asie stojí rozkročená na velbloudovi, viditelném u pravé nohy postavy, pravou rukou zvedá nad hlavou květiny a v levé ruce drží nádobu s kadidlem, vonnými mastmi či orientálním kořením.

Na horní terase se nachází alegorie svobodných umění, z původních čtyř – astronomie, geometrie, gramatika a rétorika najdeme jen dvě – geometrii a rétoriku. Autorem soch je Ignác František Platzer a jsou z roku 1764.

Další sochy na spodní terase jsou lvi a sfingy, také od Matyáše Bernarda Brauna.

Zdroj:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Lys%C3%A1_nad_Labem_%28z%C3%A1mek%29

https://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_soch_v_Lys%C3%A9_nad_Labem#Z.C3.A1mek_Lys.C3.A1

Lomy Českého krasu V.

Posted by

0

Ačkoli se popisované lomy nenachází přímo na území CHKO Český kras, přesto je zmiňuji, neboť se nachází těsně při hranicích a jejich historie je podobná, jako u předchozích lomů.

Lom Kosov

Tento lom byl otevřený roku 1909 a sloužil k těžbě korekčních surovin k výrobě cementu. Původně byl spojený lanovou dráhou do cementárny v Králově dvoře, později byla lanová dráha prodloužena do Císařského lomu, který je dnes pohlcený Velkolomem Čertovy schody. Provoz lomu zajišťovaly kompresory, bagry, vrtací kladiva a vytěžený materiál byl odvážen po úzkorozchodné železnici ke stanici lanovky. Drážka byla zrušena ve 40. letech po náhradě lanové dráhy pásovým dopravníkem. Lanovka byla zlikvidována v 50. letech.

Do lomu Kosov se dojdeme nejlépe ze železniční stanice Beroun po zelené turistické značce přes Jarov. Tento lom je majetkem společnosti Velkolom Čertovy schody, oficiálně je do něho vstup zakázán, ale nikdo tu nehlídá. Odbočíme z turistické značky, přelezeme závoru a postupně se ocitneme v etáži lomu. Úplně spodní část lomu je zatopená, voda je krásně modrá a lidé se sem dle informací z internetu chodí koupat. Chceme-li jít přímo k jezeru, můžeme také odbočit ze zelené turistické značky později, kde narazíme na zavřená vrata, která však lze obejít.

Lomy u Tetína pod vrchem Damil

Nedaleko Berouna se nachází obec Tetín, proslulá zbytky hradu, na němž byla umučena sv. Ludmila. Také zde se těžil vápenec a většina lomů byla napojena na úzkorozchodnou železnici Beroun – Koněprusy.

Těžba v lomech začala roku 1871 otevřením dnes již zasypaného „starého“ Bílého lomu. V témže roce byl otevřen také Modrý lom, který je z největším lomem pod Damilem a provoz ukončil roku 1957. Roku 1874 byl otevřený lom Na Sekyře, sloužící velmi krátkou dobu. V 90. letech 19. století byly otevřeny dva lomy: Na Krétě, uzavřený roku 1910 pro nemožnost napojení na železnici Beroun – Koněprusy a Hergetův, slouží do roku 1934. Roku 1904 byl otevřen Černý lom, který byl v provozu dvacet let. Nejmladším lomem je Nový Bílý lom z roku 1952, v němž těžba skončila roku 1962 v souvislosti s otevřením Velkolomu Čertovy schody.

Do lomů vede naučná stezka Tetínské vyhlídky II, vedoucí od odbočky Damil na modré turistické značce, vedoucí z Berouna. Při cestě z Berouna míjíme nejprve Hergetův lom, spojený s Černým lomem, odbočíme-li dále, dojdeme do lomu Na Krétě. Do Modrého lomu a Nového Bílého lomu již naučná stezka ani turistická značka nevede, ale cesta je vyšlapána na tělese úzkorozchodné drážky a můžeme cestou vidět portál tunelu pro železnici do Modrého lomu. V Modrém lomu je třeba být opatrný, protože se zde provozuje motokros.

Zdroj: http://www.hornictvi.info/techpam/kosov/kosov.htm

Michal Martinek, Bohuslav Zeman, Radim Šnábl, Vlastimil Novotný, K.B.K. Malodráha Králův dvůr – Beroun – Koněprusy, Nymburk, 1987

Informační tabule naučné stezky Tetínské vyhlídky II.

 

Lomy Českého krasu IV.

Posted by

0

Lom Chlum u Srbska

Dalším zajímavým opuštěným lomem v Českém krasu je lom Chlum, nacházející se blízko Srbska. Je přístupný po zelené turistické značce od rozcestí u Solvayových lomů přes Hostim k nádraží v Srbsku. Byl založený roku 1920 firmou Bárta, Herget a Tichý. Během války zde měla Plzeňská Škodovka v podzemních prostorách záložní archiv výkresů. Po roce 1950 lom převzaly Královédvorské cementárny, po roce 1953 Pragocement Radotín. Těžba v lomu byla ukončena v roce 1961, ve východní části lomu proběhla menší těžba a odstřel volných bloků ještě v letech 1970 – 1974. V polovině 40. let byl objevený jeskynní systém, ovšem nepřístupný. V roce 2003 byly jeskyně propojeny. Lom je tříetážový. Jeskyně jsou sídla netopýrů. V dubnu v lomu kvetou hlaváčky jarní, později kosatce bezlisté, které můžeme najít na okraji zalesněné části lomu v severozápadní části.

zdroje:

http://www.brdy.info/kapitoly/srbsko.php

http://www.mistopis.eu/mistopiscr/podbrdsko/berounsko/chlum/chlum.htm