Lidé s Aspergerovým syndromem mnoho věcí nechápou. Je známé, že nechápou ironie, metafory, sarkasmy, přirovnání a rčení. Nechápu je ani já. Považuji se sice za hluboce věřícího člověka, ale velkým problémem je pro mě čtení Písma Svatého. V seznamu uvádím nepochopitelné věci, které mě nejvíce pálí.
- Proč musím odpouštět druhým, přestože se mi neomluví?
- Proč jsou metafory, ironie, sarkasmy a přirovnání?
- Proč je Bible plná obrazných řečení?
- Proč musím respektovat pravidla, určená jen pro zbytečnou „buzeraci“?
- Proč je třeba respektovat nadřízené (učitele), kteří jednají špatně a já musím držet „hubu a krok“?
- Proč je třeba se učit naprosté zbytečnosti, které s daným oborem nijak nesouvisí?
- Proč je ošklivé přát druhým lidem smrt, přestože jsou protivní nebo škodí?
- Kdokoliv nenávidí svého bratra, je vrah – a víte, že žádný vrah nemá podíl na věčném životě. (1. Janův 3, 15) Vůbec nerozumím tomu, proč je vrah, když jej vůbec nemusel zabít. Nad tímto veršem si neustále lámu hlavu.
- Velmi se mi protiví toto rčení: Kdo po tobě kamenem, ty po něm chlebem. Proč? Vnímám to, jako by bylo normální si nechat „kálet“ na hlavu.
To je takový základ lidumilství. Gándhí řekl: „Oko za oko a svět bude slepý.“ Když si všichni všechno budou vracet, bude tu pustina. Lidumil je od toho, aby řekl DOST a zastavil to. Kdyby to tak dělali všichni, nejsou na světě žádné války.
Nic zlého nikomu nepřeju, protože věřím v karmu a nedělám nikomu nic, co bych si nepřála pro sebe.
Je pravda, že i Kristus chce, abychom žehnali těm, co nás proklínají. Nikdy to stejně nepochopím. Indické věci jdou mimo mě.
Dobrý den, pane Lorenzo, já jsem věřící člověk a také mám diagnostikovaný Aspergerův syndrom. Čtení Písma Svatého mi ale vůbec žádný problém nedělá, naopak ho čtu velmi rád. Fakt je ten, že mi to však také dělalo problém, dokud jsem neuvěřil v Ježíše Krista jako ve svého Spasitele. Když jsem uvěřil, tak od té doby čtu Bibli – Boží Slovo neboli Písmo Svaté s velkou horlivostí. Můžete se také podívat na mé stránky. Tam také píšu (poměrně však stručně), jak jsem se stal věřícím. Ano, kdo nenávidí svého bratra je vrah (1. Janova 3,15). Nemáme právo nikoho nenávidět ve smyslu přát mu zlo. Měli bychom všem odpouštět ve smyslu, že k nim nechováme nenávist a neměli bychom oplácet zlé zlým, ale měli bychom přemáhat zlo dobrem, jak zas píše apoštol Pavel ve svém listu Římanům 12,21. Ano, přemáhat zlo dobrem – to je osvobozující, naopak je zotročující oplácet zlo zlem. I sám Pán Ježíš Kristus mluví o tom, že vražda začíná v srdci (Matouš 5,21-22). V Bibli je hodně přirovnání z více důvodů, ale třeba i z toho důvodu, abychom to mohli lépe pochopit. Kdo však ještě neuvěřil v Krista jako ve Spasitele a nepřijal odpuštění z Božích rukou, tak není schopen v pravém slova smyslu milovat a odpouštět; a není ani schopen v pravém slova smyslu Bibli porozumět. Můžete se také podívat na stránky křesťanského sboru, kam já chodím: sporilov.org.
Já jsem v katolické církvi a nejlépe mi vyhovují výroky svatých (sv. Bernarda z Clairvaux, sv. Petra Juliána Eymarda a sv. Augustina). V sobotu jsem byl přijatý do klášterního fanklubu při tepelském klášteře, čili III. řádu sv. Norberta a jsem velmi šťastný. Z modliteb mám nejraději adorace.