Vídeň duchovní

Posted by

0

Vídeň je veliké město plné pozoruhodností. Je tu plno zajímavých kostelů z různých období. Nejznámější je Stephansdom na Stephanplatz. Je to vídeňská katedrála z doby gotické s pozůstatky původní románské stavby na západním průčelí. Hned při vstupu na epištolní straně se nachází malá kaple s vystavenou Nejsvětější Svátostí, kde je možné adorovat až do 22. hodiny večer. Problém ovšem je, když je venku nějaká demonstrace nebo hudba, to se tam moc modlit nedá. Při mojí poslední návštěvě Vídně v poslední den tam byl neskutečný hluk z demonstrace týkající se Kurdů. Dále se v centru nachází cihlový gotický kostel P. Maria am Gegestade, kde působil sv. Klement Maria Hofbauer a má tu i svůj hrob. Nachází se tu i jeho muzeum, ale to jsem bohužel z časových důvodů nestihl. V neděli v 8.30 se tu slouží české mše, já na ni nebyl. Je tu možné i ministrovat a moc se mi líbí, že je tu zvykem přijímat Eucharistii vkleče a do úst, nikoli na ruku, jak je rozšířené v celé západní Evropě. Další zajímavý středověký kostel je románský Ruprechtskirche, který je v pátek otevřený v pozdních večerních hodinách od 21. do 0.00 hodin. Je důkladně schovaný mezi domy a špatně se hledá. Bohužel uvnitř je hodně slyšet hluk z okolních hospod. Ačkoli prostý interiér ke ztišení přímo vybízí, tak se to tu kvůli hluku z okolí nedá. Nelze opomenout ani barokní Peterskirche, stojící na místě nejstaršího kostela ve Vídni. Nedaleko centra se nachází proslulý barokní Karlskirche, který je postavený jako směs různých prvků, typických pro římskou architekturu, protože měl připomínat kombinaci antického a křesťanského Říma. Byl postavený jako připomínka morové epidemie, proto je také zasvěcen sv. Karlu Boromejskému, patronu proti infekčním nemocem. Prvky antického Říma jsou portikus se sloupy a sloupy před kostelem, které mají připomínat Trajánův sloup v Římě. V centru se nachází také Jesuitenkirche s nástropními malbami od významného malíře Andrea Pozzo. Katedrálu připomíná novogotický Votivkirche, který je přístupný pouze v oblasti kněžiště.

Další zajímavé barokní kostely se nachází poblíž centra. Je to kostel oratoriánů, Rochuskirche, se dvěma věžemi. V jeho průčelí je zajímavostí trojúhelníkovitý fronton v segmentovém frontonu, odvozený od kostela Il Gesu v Římě. Zajímvostí je absence obětního stolu v kněžišti, neboť se zde slaví tzv. tridentská liturgie. Nedaleko Rochuskirche se nachází Elisabethinnenkirche, odvozený od kostela alžbětinek v Praze. Dále je zajímavý Servitenkirche, který je zevně velmi strohý, zato má oválný půdorys a zdobený interiér. V době mojí návštěvy byl v opravě. Nádherný je poutní kostel Mariahilf, posloužil i jako vzor pro kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů v Luži. Je to dvouvěžová stavba na půdorysu latinského kříže a na hlavním oltáři je milostný obraz Panny Marie Pomocnice. Blízko Mariahilf, hned při východu z metra, spatříme klášterní kostel sv. Kříže, označovaný jako Stiftskirche. Mým nejčastěji navštěvovaným kostelem ve Vídni je Hl-Ägyd-Kirche ve čtvrti Gumpendorf. Patří kongregaci eucharistiánů, které založil sv. Petr Julián Eymard ve Francii. Znám se zde s většinou kněží od vidění a mohu tu i ministrovat. Před ranní Mší svatou se tu modlím s řeholníky ranní chvály německy.

Pár stanic metrem od centra se nachází novorománský kostel sv. Františka z Serafinského, připomínající románské kostely v Köln am Rhein, jehož součástí je kaple s krásnou mozaikou. Podle trinitářských světců, vyobrazených v kostele zde nejspíše působí trinitáři. Na okraji Vídně najdeme také dva unikátní secesní kostely – první moderní evropský kostel sv. Leopolda Otto-Wagner-Kirche v psychiatrické léčebně, kam se dostaneme metrem směrem na Ottakring a poté autobusem. Autorem tohoto kostela je významný rakouský secesní architekt Otto Wagner, který podle jehož návrhu byly postaveny i stanice Stadtbahn, dnešního metra. Tento kostel je otevřený pouze v sobotu a to s průvodcem. Další secesní kostel je Karl-Borromeus-Kirche na ústředním hřbitově, kam nás doveze tramvaj.   Poblíž západního nádraží nalezneme dva novogotické cihlové kostely – kostel Maria von Siege, který byl předán koptské církvi, je bohužel zavřený a prochází opravou. Je to centrála na polygonálním půdorysu a stala se vzorem pro kostel v Poštorné. Další novogotický kostel u západního nádraží, Lazaristenkriche, je na půdorysu kříže se sankusníkem nad křížením.

 

 

Turistická oblast Toulava II.

Posted by

0

Další zajímavá místa turistické oblasti Toulava jsou tato: Červená nad Vltavou, vesnice Kučeř, Květov, Opařany, Stádlec a Stádlecký most.

V Kučeři nás zaujme kaple s nádhernou výzdobou. Na průčelí je namalován svatý Václav, na boční stěně jsou namalování sv. Cyril s Metodějem a mezi nimi je seznam obětí války. Květov je malinká vesnička, prohlášená za vesnickou památkovou zónu pro tři krásné novobarokní statky z roku 1904. Každý dům má jinou barvu a připomínají tak typické jihočeské statky. Když se dáme z Květova směrem do vesnice, spíše chatové osady s vtipným názvem Vůsí, odbočíme na červenou turistickou značku, která nás dovede k osamocenému červenému kostelu, který dal obci název Červená nad Vltavou. Kostel je ovšem přenesený z jiného místa, neboť se jedná o památnou pozdně románskou stavbu a místo bylo zatopeno orlickou přehradou. Okolí kostela je celé zarostlé vysokou trávou, prostor bývalého hřbitova je uzavřen. Svému účelu kostel slouží jen v den sv. Bartoloměje, kdy je zde sloužena Mše svatá. Když opouštíme Květov, projíždíme mezi dvěma nádhernými oborami, které připomínají prales. Do obor se ovšem jít nemůže. V Opařanech se nachází bývalá jezuitská rezidence, dnes dětská psychiatrická nemocnice, jejíž součástí je barokní kostel sv. Františka Xaverského. Obci Stádlec dominuje zámek, jehož kaple slouží k pravidelným bohoslužbám. Významnější památkou Stádlece je empírový řetězový most přes řeku Lužnici, původně se nacházel v Podolsku a klenul řeku Vltavu. Po zatopení Orlickou přehradou byl přenesen na toto místo a je to jediný dochovaný řetězový most v České republice.

Pochod pro život 2017

Posted by

0

Stejně jako loni, tak i letos jsem se rozhodl podpořit svoji účastí Národní pochod pro život. Počasí ovšem moc nepřálo, ale ke konci pochodu se začalo velmi zlepšovat. Šel jsem na řeckokatolickou Mši svatou do katedrály sv. Klimenta. Pamatuji si, jak otec biskup Ladislav Hučko v kázání říkal, že děti, které byly potraceny, mohly plnit Boží vůli, ale jejich matky jim to neumožnily.  Po Mši svaté následovaly nějaká modlitby ve staroslověnštině a pak jsem se vydal na oběd. Dorazil jsem na Klárov, kde jsem potkal nějaké známé a vzal si do ruky bílý kříž. Když jsem se odebral na konec parčíku, potkal jsem se s mužem, se kterým jsem se seznámil na řeckokatolické Mši svaté ke cti sv. Ludmily na Tetíně. Podal mi ruku a řekl mi: „Pojďte s námi, půjdeme jako poslední.“ Prohodili jsme mezi sebou pár slov a mezitím na jeho výzvu reagovali další. Byli mezi námi lidé praktikující tridentskou litrugii a také ti, kteří mají konzervativní názory, odmítají osobu papeže Františka a volají po návratu obrácení kněze čelem k Bohu. Já jsem dostal transparent s anglickým nápisem, který znamená: Papeži Františku, uč pravdu nebo odstup, na druhé straně byl nápis EU=antilife. Šli jsme jako poslední v průvodu a na Mánesově mostě jsme začali modlitbou latinského růžence. Také jsme zpívali „lurdské“ Ave Maria. Na Národní třídě jsme se pomodlili litanie ke všem svatým v latině. U obchodního domu Máj mi paní Milena, se kterou jsem se dal do řeči, nabídla tykání. Shodli jsme se na nešvarech při liturgii, nevhodném vystupování papeže Františka (jedná se především o encykliku Amoris laetitia, kde není jasné, co se může a co ne), jeho dopise od čtyř kardinálů, na který neodpověděl a také výzvě Roberta kardinála Saraha, aby se do liturgie vrátilo posvátno. Na závěru pochodu na Václavském náměstí zazněl svatováclavský chorál. Pak zazněla státní hymna, což většinu členů naší skupiny pohoršilo a její vedoucí nám po dokončení rozdal texty s hymnou Rakouska-Uherska. Jak dozněla druhá sloka, nějaká paní zdrbala vedoucího naší skupiny, že rušíme. Pustili se do sebe. Pak už jsem se s Milenou rozloučil a šel domů. Doufám, že příští rok zase půjdu s touto skupinou.

Jak prožívám Vánoce jako katolický asperger?

Posted by

0

Ve svém dětství jsem se Vánoc nikdy nemohl dočkat a těšil se na dárky. Když jsem v 18 letech znovu uvěřil, těšil jsem se, jak budu ministrovat na Mši svaté. Tak tomu bylo ještě před pár roky, kdy jsem se opravdu těšil, že si budeme připomínat příchod Pána Ježíše na Zemi. Těšil jsem se na Mše svaté, dárky a ač to bude znít neuvěřitelně, tak i na návštěvy jedné rodiny o Božím hodu, kde mám dobrého kamaráda. Jeden rok navštívili oni nás, druhý rok zase my je. Tak tomu bylo ještě donedávna. Jenomže – z rodiny se všichni povdávaly a kamarád se oženil, takže již tyto návštěvy se nekonají a nemáme za ně žádnou náhradu. Nebaví mě, když na Boží hod sedíme u stolu sami a někdy mám pocit, že tam ostatní z rodiny řeší nesmysly. Proto odcházím na Mši svatou do kostela sv. Ducha v Trnové blízko Prahy, kde není žádný ministrant a tuto funkci vykonávám já. Nyní vzpomínám na Vánoce mého dětství – návštěvy známých, kteří k nám vodili své děti a já si s nimi hrál a dobu, kdy jsem se těšil na dárky. Teď jsem si dokonce některé dárky kupoval sám, protože se jednalo o odborné věci, kterým rodiče nerozumí, takže vím, co dostanu. Ač bydlím u rodičů, už teď vidím, jak se budu na Vánoce cítit sám. Mám radši Velikonoce, kdy vypomáhám s ministrováním ve farnosti, kde chybí dospělí ministranti. Kdyby v želivském klášteře pořádali i letos vánoční pobyt, určitě bych tam jel, i když bych nebyl doma na Štědrý večer.

Zubrnice

Posted by

0

Nedaleko Ústí nad Labem se nachází malebná obec Zubrnice, která je zároveň skanzenem. Většina staveb jsou původní, avšak některé jsou přeneseny z jiných obcí. Přijedeme-li do Zubrnic historickým vlakem z Ústí nad Labem-Střekova, odbočíme ve Velkém Březně a pak stoupáme nahoru do kopce, kde již vidíme věž zubrnického kostela. Venkovské nádraží, kde vystoupíme, je samotnou součástí skanzenu. Budova je z roku 1890 a vedlejší skladiště skrývá historické drezíny a malé povídání o jejich vývoji. V samotné budově je model stanice Lovečkovice, která je na pokračování zrušené trati za Zubrnicemi a také historické jízdenky. Na konci trati stojí řada vagónů, většinou v mírně vrakovitém stavu a také nepojízdná motorová lokomotiva T201.901 francouzského původu. Dříve tato lokomotiva sloužila za první světové války, po válce přešla jako kořist do Československa a sloužila na posunu v cukrovaru. V některých vagónech je expozice o železničních zařízeních a historii tratě Velké Březno – Zubrnice – Lovečkovice – Úštěk/Vernéřovice. Součástí nádraží jsou i typické záchody venkovských nádraží.

Další zajímavostí je elektrotechnické muzeum, které spatříme cestou na náves. Hned nad ním se nachází usedlost z obce Loubí. V tomto domě je pokladna, kde si můžete koupit vstupenku na komentovanou prohlídku. Poté si sami můžete dům projít. Je poměrně rozlehlý, protože patřil chmelařům, kteří potřebovali na sušení chmele rozlehlé prostory. Součástí domu jsou pavlače. Uvnitř se nachází expozice o provaznictví a tkadlectví. Naproti domu se nachází špýchar. Poté zajdete do původní polodřevěné zemědělské usedlosti. Naproti stojí výměnek. Za budovami najdeme sušárnu ovoce, která se dosud používá ke svému účelu. Na náměstí si všimneme barokní dřevěné studny ze Střížovic. Studna samotná se stala součástí loga skanzenu. Poté vede trasa do kostela sv. Maří Magdalény. Tento kostel společně s původní usedlostí byly ohroženy v 70. letech 20. století zbořením, k čemuž naštěstí nedošlo. Uvnitř kostela jsou odkryty zbytky původních gotických maleb. V zadní části kostela na panelu si můžeme přečíst historii devocionálních obrázků a pobožností. Z kostela vede trase do bývalé školy. Součástí školy je třída, upravená do podoby 50. let 20. století. Nad katedrou jsou obrazy Stalina a Gottwalda a návštěvník si může sednout do staré školní lavice a vyzkoušet psaní namáčecím perem. Také si může vyzkoušet známý trest – klečení na hrachu s napřaženýma rukama. Posledním bodem okruhu je venkovský krámek s dobovou pokladnou a váhami. Dají se zde koupit suvenýry.

Další prohlídková trasa zahrnuje cestu podél Lučního potoka. Tento potok v minulosti býval čistý a dle německého výrazu „sauber“ dostala obec své jméno. Na trase se nachází dva mlýny: Jeden z Homole u Panny, druhý původní. Jeho součástí je i funkční mlýnské kolo.

Turistická oblast Toulava – u Slapské přehrady

Posted by

0

Na pomezí středních a jižních Čech se nachází zajímavá turistická oblast Toulava, kde najdeme různé památky a přírodní zajímavosti. Navštívil jsem tu Albertovy
Skály, vyhlídku opata Zaorala, zevně jsem si prohlédl tvrz Křepenice a zámek v Radíči. Také jsem navštívil obec Svatý Jan nad Skrýšovem a skanzen ve Vysokém Chlumci. V tomto článku se zmíním o tvrzi Křepenice, zámku Radíč a vyhlídce opata Zaorala.

První, co mě napadlo, byla věta: Ta oblast se jmenuje Toulava a ví se proč. Nevede sem totiž žádná želeniční trať a autobusové spojení ve volných dnech bývá většinou mizerné. Návštěvník je odkázán na individuální dopravu, buď vlastní auto nebo jízdní kolo. Nejbližší železniční zastávka oblasti, kterou jsem navštívil, je Malá Hraštice, kam se dostaneme vlakem a můžeme v něm přepravovat kolo.

Při příjezdu od Malé Hraštice přes Nový Knín přejedeme přes most řeku Vltavu a opodál na cyklostezce v obci Křepenice narazíme na krásnou vodní renesanční tvrz. Obvykle není přístupná, ale majitel je prý ochotný provést od sklepa až po půdu. I když se do tvrze nedostanete, můžete se kochat pasoucím se stádem ovcí před tvrzí. Renesanční tvrz byla dokončena roku 1584, jak hlásá letopočet na portále. Po kamenném mostě vede dojdeme k vstupní bráně, kterou společně s hlavní budovu zdobí sgrafita, na hlavní budově kolem oken jsou dokonce ornamenty. Uvnitř tvrze dokonce můžeme nalézt zbytky renesanční nástěnných maleb.  Roku 1580 přešla tvrz do rukou Jakubu Krčínovi z Jelčan, známému budovateli rybníků. Před tvrzí je vysazena jeho lípa a také postaven jeho pomník. Po Krčínově smrti měla tvrz přejít předchozímu majiteli Vilému z Rožmberka. Roku 1604 po Krčínově smrti Sedlčany i Křepenice přešly do rukou Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkovic, protože Vilémův dědic Petr Vok mu je prodal. Objekt tvrze byl vážně poškozený úpravou na sýpku.

Dále cestou na kole minete zámek v Nalžovicích a kostel sv. Václava. Pak dorazíte do Radíče, kde se nachází menší zámek a dokonce je přístupný. Byl postaven na místě starší tvrze v raně barokním slohu. U zámku stojí půvabná raně barokní kaple z roku 1682. Prohlídka zámku je uzpůsobena zejména pro rodiny s dětmi. Pokud se dáte po silnici, na jejímž začátku vede žlutá turistická značka, postupně dorazíte do Hrazan, kudy pak pokračujete po žluté a modré turistické značce k oppidiu Hrazany, k vyhlídce opata Metoděje Zaorala a zbytkům hradu Ostromeč.

Metoděj Zaoral byl premonstrátský opat strahovského kláštera, zároveň politik a senátor. Byl přítelem Karla Čapka a organizoval jeho pohřeb. Nechal také postavit sochu sv. Jana Nepomuckého u Svatojánských proudů.

Lomy Českého krasu VI.

Posted by

2

V šestém článku o lomech v Českém krasu se budeme zabývat známými lomy Amerika. Těžba začala roku 1900 po prodloužení železniční vlečky z Tachlovic do Mořiny. Název Amerika vzešel podle nedaleké usedlosti Kopanina, zvané též „Amerika“. Nejprve vznikly dva velké Lomy „Amerika“ a „Kozolupy“. Lom Amerika byl rozdělen na dvě části, dnes nazývané „Velká Amerika“ a „Mexiko“ či „Trestanecký lom“, protože zde byli v 50. letech nasazeni političtí vězni. Při odchodu od Mořiny narazíme nejprve na lom Velká Amerika, zvaný též český Grand Canyon. Je zatopený a sestup dolů je možný pouze z jihozápadní části a je poměrně nebezpečný a oficiálně zakázáný. V době mé návštěvy se zde natáčel film a sestoupit dolů nebylo možné. Nejednalo se o první film – byly zde natáčeny filmy Limonádový Joe a Akumulátor a My tři a pes z Pětipes. Za komunismu se v lomu koupali nudisté, které pravidelně vyváděla Veřejná bezpečnost.

Dále následuje Lom Mexiko, rovněž částečně zatopený a lom Kanada. Poslední lom je Malá Amerika, ke kterému dojdete po žluté turistické značce. Je celý zatopený a vstup dolů není povolen, přesto sem běžně sestupují trampové, aby se vykoupali. Sestup do lomu není snadný, ale přece jen méně nebezpečný, než do Velké Ameriky.

Těžba v lomech v oblasti Amerik byla ukončena roku 1965.

Zdroje:

www.lomy-amerika.cz

www.hornictvi.info/techpam/amerika/tp.htm

http://cestovani.idnes.cz/magicka-amerika-vabi-i-zabiji-dgl-/tipy-na-vylet.aspx?c=A040811_160254_igcechy_tom

Park Boheminium

Posted by

0

V Mariánských Lázních se nachází park Boheminium, v kterém můžeme shlédnout různé modely staveb v České republice v měřítku 1:25. Když se vydáme po žluté turistické značce, kolem rozhledny Panorama, dorazíme nejprve k zajímavému vyřezávanému kříži a také sochám pohádkových postav, mezi nimiž je Krakonoš, Červená Karkulka a princ Bajaja. Vstupné do Boheminia je poměrně vysoké, ale přesto jej doporučuji navštívit.

Ještě před vstupem stojí model rozhledy Panorama, kolem které jsme přišli. Hned při vstupu do parku hlavně děti překvapí modely vláčků, jde o stylizaci železničního muzea Lužná u Rakovníka. Pomocí vypínače si mohou děti jakkoli zajezdit s vláčkem. Součástí je také model venkovského nádraží, viaduktu a z druhé strany kolejiště je model památníku Vítězslava Hálka v Odoleně vodě – Dolínku. Další krásný model je zámek Červená Lhota v Jižních Čechách, umístěný v malém jezírku, které doplňuje funkční model lodi a mola. Poté se můžeme povšimnout rohledny na Poledníku na Šumavě, která dříve sloužila jako základna protivzdušné obrany a odposlechové stanice. Dále můžeme vidět Černou věž v Českých Budějovicích, již zaniklé letiště v Mariánských Lázních s legendárním Boeingem 737. Nemůže tu chybět hrad Karlštejn a nechybí tu ani renesanční zámek v Českém Krumlově či rotunda na Budči a na Řípu. Ze zaniklých staveb tu můžeme spatřit model hradiště v Sadech u Starého města či starou Plzeň s rotundou sv. Petra, která stojí dosud. Také si můžeme prohlédnout, jak mohl vypadat kostel sv. Vavřince na hradišti. Nelze opomenout větrný mlýn v Kuželově na Moravě a vinné sklepy ve Strážnici s lednickým minaretem. Krásný je také litomyšlský zámek a další větrný moravský mlýn, tentokrát v Ruprechtově. Ruprechtovský mlýn má namísto klasických lopatek tzv. Halladayovu turbínu a je to ojedinělá technická památka. Je tu také jedna z nedalekých památek, a to zámek v Lázních Kynžvart. Prahu zastupuje letohrádek Hvězda, dále tu je k vidění hrad Přimda a na tabulce je kresba, jak mohl vypadat ve středověku. Moravu tu opět zastupuje vodní mlýn ve Slupi, který se vyznačuje čtyřmi mlýnskými koly. Dále tu nalezneme sochy dětí hrajících kuličky a návod na hraní. Sami si tu můžeme kuličky zahrát. Následující modely představují stavby z jižních Čech – kostel v Lomci a barokní statky v Holašovicích. Potom si můžeme prohlédnout hrad Bezděz, za ním komplex hradu a zámku v Bečově nad Teplou. Na popisné ceduli je kresba, jak vypadl hrad před přestavbou na zámek. Je tu také rybníček s modelem dřevěné stavby a lodi, nad ním se nachází šibenice. Pak následují východočeské stavby – zámek v Chlumci nad Cidlinou s kaplí, kostel sv. Bartoloměje v Kočí u Pardubic a přehrada Les Království nedaleko Dvoru Králové nad Labem. Mezitím si povšimneme poutního kostela na Zelené hoře. Na modelu vodního toku jsou tři mosty: Řetězový most u Stádlece nedaleko Bechyně, krytá dřevěná lávka Rechle u Lenory a nejstarší most v České republice, Jelenní most v Písku. Dále spatříme model hradu Kokořín, za ním kopeček zakončený vysílačem na Ještědu. Součástí modelu je i lanovka, ale v době mé návštěvy byla nefunkční. Pak vidíme rozhledu v Kryrech a také repliku místa pohanského kultu v měřítku 1:1. Nakonec si prohlédneme modely pavilonu Křížového pramene a kolonády v Mariánských Lázních. Mezi modely je tramvajová trať s vozy, které jezdily v Mariánských Lázních, ty však byly v době mé návštěvy na opravě. Úplně posledním modelem je rozhledna na Krásenském vrchu nedaleko Horního Slavkova.

Další sochy v Lysé nad Labem

Posted by

0

Sochy u kostela

Další shromáždění soch v Lysé nad Labem je u farního kostela sv. Jana Křtitele. Od západní části zdi kostela následují tito světci: Sv. Antonín poustevník s divokým prasetem, Sv. Augustin s chlapcem držícím mušli u nohou, sv. Řehoř s papežskou tiarou a holubicí jako symbol Ducha svatého u ucha, který mu našeptává tóny ke složení gregoriánského chorálu, dále sv. Lukáš s býkem u nohou a sv. Matouš s andělem a knihou. Na podstavcích, tvořící vchodová vrata, stojí Archandělé Michael a Gabriel. Dále následují  sv. Marek se lvem u nohou a knihou, sv. Jan Evangelista s orlem u nohou, držící knihu, sv. Jeroným, spoře oděný se sepnutýma rukama, stojící s pokrčenou levou nohou, sv. Ambrož s úlem, symbolizující Boží slovo jako med a sv. Josef, zobrazený jako starý muž opřený o hůl. Autorem soch sv. Jeronýma, Řehoře Velikého, Augustina, Archanděla Gabriela a Josefa je Matyáš Bernard Braun či jeho dílna, sv. Antonín poustevník je od Jana Brokoffa, ostatní sochy jsou od Františka Adámka z Benátek. V galerii nejsou sochy seřazeny podle popisu, nýbrž podle skupin: Evangelisté, církevní otcové, Archandělé a ostatní světci.

Ostatní barokní sochy v Lysé nad Labem

Cestou do zámeckého parku spatříme dvě sochy: Sv. Jana Nepomuckého od následovníka Jana Brokoffa a sv. Floriána od neznámého autora z 2. poloviny 18. století.

Nejzajímavější volně stojící socha je sv. František Serafinský v ulici Na Františku. Socha je v klečící poloze s rozpřaženýma rukama a přijímá stigmata, tedy Kristovy rány. Je vyrobený následovníkem Matyáše Bernarda Brauna, Františkem Adámkem z Benátek nebo Janem Dlouhým – Langem.

zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_soch_v_Lys%C3%A9_nad_Labem