Již kvete kandík psí zub

V Národní přírodní památce Medník, na území zvaném V jámách, kde se těžilo zlato, nacházející se nedaleko Prahy při řece Sázavě, již začala kvést kriticky ohrožená rostlina kandík psí zub, která roste pouze zde. Jednoděložná rostlina z čeledi liliovitých je nižšího vzrůstu. Vejčité až široce kopinaté nachovo-tmavozelené listy vyrůstají přízemně, obvykle po dvou. Tenká rudá lodyha, rostoucí z podlouhlé cibulky, která dala rostlině jméno, je rudofialová. Květ je růžovofialový. Okvětní lístky rostou dozadu, avšak při letošní i loňské návštěvě Medníku byly květy spíše splihlé. Rostlina kvete od března do začátku dubna.

Původ kandíku na Medníku není jasný. Předpokládá se, že jde o reliktní stanoviště kdysi jeho značného rozšíření nebo zavlečení z jižní Evropy. Výskyt kandíku byl uváděn také v dnes zaniklé lokalitě v okolí Bečova nad Teplou.

Kam na hlaváčky jarní v okolí Prahy

V okolí Prahy lze na některých místech najít silně ohroženou rostlinu hlaváček jarní (Adonis vernalis). Hlaváčky najdeme zejména na stepích a stráních. Rostlina patří do čeledi pryskyřníkovitých a je jedovatá. Kvete od konce března do začátku května. Hlaváčky najdeme v okolí Prahy na PP Kovárské stráně nedaleko hradu Okoř, dále v lomu Chlum v Českém krasu (sám se tato místa navštívil) a také na PR Kopeč u Neratovic a PP Hlaváčková stráň u Klecan. Nedaleko lomu Chlum jsem hlaváčky z dálky rozlišil od všudypřítomných pampelišek podle výrazně světlejší barvy, pampelišky mají barvu spíše do oranžova, zato hlaváčky jsou světle žluté.

Lomy Českého krasu II.

Tetínský lom

V tomto článku uvádím méně známý lom pod Tetínem. Obec se nachází nad Berounem a přímo na kraji obce se nachází Přírodní rezervace Tetínské skály. Opustíme-li nádraží po kolejích směrem k mostu přes Berounku, po němž vede železniční trať do Rudné u Prahy a dále do Prahy, vydáme se podél řeky Berounky. Míjíme opuštěný strážní domek, obklopený všelijakým nepořádkem a pak dojdeme k propustku, který podejdeme a dostaneme se do rokle s vyschlým potokem. Kráčíme stále podél koryta potoka, až dojdeme k místu, kde už je v korytě voda a pak dorazíme k vodopádu. Těsně u vodopádu probíhá speleologický průzkum údajně největšího jeskynního systému Českého krasu. To se nacházíme v lomu, kde se těžilo od konce 19. století až do roku 1920. Na vodopádu jsou dokonce uvázány provazy, které umožňují vyšplhat nahoru a dále si můžeme prohlédnout kostely sv. Jana Nepomuckého, sv. Ludmily a sv. Kateřiny a také zbytky hradu v Tetíně.

Lom Alkazar a lomy Hostim

Lomy se nachází nedaleko železniční stanice Srbsko. Těžba v lomech začala v roce 1908 a ukončena v roce 1940. Během války se uvažovalo o propojení s lomy Amerika. Lom Alkazar s lomy Hostim byly spojeny úzkorozchodnou železnicí, která vedla až do železniční stanice Beroun – Závodí. Nejzajímavější je lom Alkazar. Skládá se ze tří etáží, které jsou přístupné po pěšině. K výšlapu doporučuji dobré boty. Velikou zajímavostí jsou vytěžené tunýlky, kterými se dostanete do jednotlivých etáží. V druhé etáží lomu překvapí vytěžený přístřešek. Z poslední etáže lomu je krásný výhled na Berounku a do protějšího, dosud funkčního a nepřístupného Kruhového lomu. Vydáme-li se po žluté značce vedoucí do Sv. Jana pod Skalou, narazíme na dva lomy – Hostim II., lom V Kozle a na druhém břehu, pokud nejsou stromy olistěné, vidíme poslední drobný lom. Přes most Kačák vedly koleje úzkorozchodné drážky. Možné těleso úzkorozchodné drážky je patrné mezi lomem Hostim II a Lomem v Kozle. U posledního lomu jsou patrné zbytky mostu.

Po soustavě lomů se dochovaly i některé stavby – lokomotivní remíza s dílnami a vila ředitele.

zdroj: http://www.hornictvi.info/techpam/hostim/hostim.htm

 

Pozůstatky první turistické cesty

První turisticky značená cesta u nás byla vyznačena 11. května 1889 od Štěchovic (Okr. Praha – západ) k dnes již zaplaveným svatojánským proudům poblíž Slap. V roce 2014 byla vrchní část částečně obnovena vyznačením replikami cedulí z roku 1889 a na stromy namalovány turistické značky větších rozměrů. Trasa je poměrně krátká, začíná na rozcestí zelené a modré značky za Štěchovicemi. Dáme-li se po značce červené, začínající cedulí s nápisy „Kolna“ a „Ku Vltavě“, dojdeme k oboře, do níž vlezeme po schůdkách (vstup je povolený, ale psi musí být na vodítku s náhubkem). Značení cesty není příliš zřetelné, ale cesta je vyšlapaná, dojdeme na louku, nad níž je elektrické vedení, loukou pokračujeme vzhůru, až narazíme na další schody z obory. To už jsme před rozcestím Kolna. Z Kolny sestoupíme dolů roklí na konec nejstarší turistické cesty. Zbytek je již zaplavený Vltavou. Začátek trasy, Kolna a konec cesty jsou označeny informační mi tabulemi.

Pokud se nám zdá tato trasa příliš krátká, můžeme se dát na jinou turistickou cestu. Můžeme dojít po silnici k současné červené značce, která nás dovede ke kapli na Rovínku a dále do Slap, nebo dojít do Třebenic, odkud vede modrá značka do Rabyně a Vysokého Újezda či zpátky. Zelená trasa zpátky do Štěchovic je součást naučné stezky Svatojánské proudy a můžeme se tu kochat protějšími skálami. Tato trasa není vhodná pro kola, kočárky a lidi trpící závratěmi.

 

Lomy Českého krasu I.

Český kras se nachází na vápencové půdě, díky níž se zde už od doby bronzové těžil vápenec. Posloužil od dob Jana Lucemburského a Karla IV. v architektuře. Zde, nedaleko Mořiny, začala těžba od roku 1891. Tyto popisované lomy s pohádkovými názvy byly opuštěny v 50. letech 20. století. Nacházejí se zde tyto lomy: Podkova, Modlitebna, Liščí lom, Kamensko, Soví ráj, Supí lom, Červený a Černý lom, Rybízový lom a Pustý lom. Lomů je zde více, nejsou však vyobrazeny na mapě, jako Lom jižní kříž, na který jsem narazil náhodně.

Lomy jsou propojeny obvykle zasypanými štolami. Lomy Modlitebna a Liščí lom jsou propojeny dodnes a bývalá štola slouží jako zimoviště netopýrů. S návštěvou lomů doporučuji být velice opatrný, při vstupu do lomu Podkova jsem stále klouzal. Některé lomy vypadají téměř nepřístupně pro zcela příkré stěny a absenci přístupové cesty. Navíc tyto lomy leží na území Národní přírodní rezervace Karlštejn, kam je oficiálně vstup mimo značené cesty zakázaný.

Zdroj: http://www.hornictvi.info/techpam/amerika/tp.htm

Od Koukolovy Hory přes Aksamitovu bránu kolem Koněpruských jeskyní do Srbska

Trasu je nejlepší začít z železniční zastávky Králův Dvůr-Popovice. Odtud trasa pokračuje po žluté značce na Koukolovu horu, kde naleznete kapličku sv. Blažeje. Na starších mapách je kaple označena jako zřícenina, ale nyní je již krásně opravená s moderním obrazem světce. Z Koukolovy hory pokračujete opět po žluté značce k Havlíčkovu mlýnu, kde přejdete potok zbarvující se do modrozelena a dále do kopce až dojdetek k zajímavému útvaru – Aksamitově bráně. Od Aksamitovy brány vede odbočka k Jelínkovu mostu a pokud budete pokračovat dále, jistě si povšimnete nádherných vápencových útvarů. Pak pokračujete směrem ke Koněpruským jeskyním, cestou spatříte pozůstatky po úzkorozchodné drážce Beroun – Koněprusy. Jednak portál do lomu, dále kamenný můstek a ještě jeden drobný můstek. Nelze si nepovšimnout také pohledu do velkolomu Čertovy Schody. Při příchodu ke Koněpruským jeskyním se vám také otevře krásný pohled na bývalý lom Zlatý Kůň. Dále pokračujete do vesnice Tobolka, kde si povšimněte krásně opravené kaple a pak již do národní přírodní rezervace Koda kolem rybníka až do Srbska.